Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Přihlášení

Jak nepostavit Karlštejn

Jak nepostavit Karlštejn

Převzato z MF DNES (6.8.2013).

O předražených českých dálnicích se popsalo už dost papíru na to, aby se jím dala potapetovat celá dálnice D1 z Prahy až do Brna, a to i po nyní probíhajícím rozšiřování. Čerstvě zveřejněné závěry Nejvyššího kontrolního úřadu k tomu přidaly jen pár dalších metrů čtverečních.

Po dlouhá léta bylo jedním z nejvážnějších důvodů drahoty českých dálnic to, že se majitelům pozemků, po nichž se dálnice vedla, vyplácela náhrada podle tržní ceny stavebního pozemku, ačkoli podle původního určení šlo pouze o polnost.

Nedávno popravená vláda tento problém vyřešila novelou zákona. Náhrada při vyvlastňování tak náleží v zásadě jen ve výši odpovídající ceně, která platila před územním rozhodnutím o stavbě. V zákoně o veřejných zakázkách se také mnohé změnilo a ještě měnit bude. Situace se tak prokazatelně zlepšila, a pokud se kvůli nové vládě nevrátíme o deset let zpátky, tak se ještě zlepšovat bude.

Všeobecné přesvědčení, že navíc utracené peníze někdo ukradl, je přitom z velké části mýtus. Nakonec i výrok NKÚ hovoří o zdražování v průběhu územních a stavebních řízení, kdy si dotčené osoby, zejména obce, vyvzdorují četné vyvolané investice typu dodatečných výjezdů či mimoúrovňových křížení, o rekonstrukci komunikací v přilehlých obcích nemluvě.

A při čtení těchto závěrů člověka jen tak bokem napadá, zda právě v těchto případech jde opravdu o peníze vyhozené z okna, když prokazatelně slouží lidem v obcích. A při veškerém respektu k zásadám o hospodárném zacházení s veřejnými penězi pak vznikají otázky, zda opravdu každou stavbu je třeba měřit jen tím, zda plní užitné parametry a zda jsme ji pořídili nejlevněji. Kdyby se Karel IV. řídil těmito pravidly a zákonem o zadávání veřejných zakázek, tak by nad Berounkou stála místo Karlštejna budova typu Paláce kultury a ještě ke všemu ze tří čtvrtin zbořená, protože by šetřil na materiálu.

Tak nějak si momentálně nevíme rady například s novým Trojským mostem.

Krásná stavba za veřejné peníze. Drahá. Hodně drahá. Postavená na hraně zákona a možná za ní. Jak to zaplatit a nespáchat trestný čin, je nyní problém magistrátu a budoucím generacím to bude úplně jedno. Podobné je to s neuvěřitelně velkorysým přemostěním údolí nad soutokem Vltavy a Berounky, které šlo jistě také technicky vyřešit tak, aby bylo levnější. Ale ne impozantní a obdivuhodné, tak jak nyní je. Kde je hranice mezi plýtváním veřejnými zdroji a snahou, aby po naší generaci něco zbylo? Třeba i ta ošklivá, ale dlouhodobě funkční a bytelná dálnice. Škoda, že tuto diskusi nevedeme.

Souznění duší
Že socialističtí hejtmani podpořili Rusnokovu vládu a postavili se za Michala Haška v jeho sporu s předsedou ČSSD Sobotkou, není nijak překvapivé. V komentářích občas padla zmínka, že tahle vláda zaplatí alespoň část z těch dvou miliard, které je třeba vrátit do Bruselu za špatnou kontrolu regionálních rozvojových programů a jejich rozkrádání. Ten spor má delší historii a jeho logika je pořád stejná. Ministerstvo financí nekontrolovalo, v krajích se kradlo, jsou obviněni lokální politici zleva doprava, ale pokutu má zaplatit i stát, protože měl špatně nastavené kontrolní mechanismy. Poněkud zvláštní logika. Kalousek to taky nechápal, Fischer to chápe. Zábavné, i když trochu drahé.

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO Pavel Páral

08. 08. 2013