ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ
CZ EN

Stanovisko Autorizační rady ČKAIT č.1/2011 k problematice odborné praxe vykonávané během studia

Verze pro tiskVerze pro tisk

Podle § 7 odst. 1 písm. e) a f) zák. č. 360/1992 Sb., (dále jen“autorizační zákon“) se udělí autorizace tomu, kdo získal požadované vzdělání a vykonal odbornou praxi v předepsané délce.
Vzhledem k případům z praxe je nutno se zabývat otázkou, zda potřebnou praxi lze zcela nebo zčásti získat v průběhu studia.
Zákon vyžaduje, aby teoretické znalosti, jejichž součástí může být se vzděláváním související studijní praxe, byly doplněny odbornou praxí. Vyplývá to z ustanovení § 8 odst. 6 písm. a) až c) autorizačního zákona. Délka praxe je stanovena podle uchazečova dosaženého vzdělání – magisterského či bakalářského studijního programu nebo středoškolské vzdělání. Z čehož plyne, že tato započitatelná praxe musí být prováděna po ukončení studia a nelze do délky požadované praxe započítávat např. prázdninové praxe na stavbě či v projekční kanceláři.
V tomto ohledu nevznikly při interpretaci zákona pochybnosti.
Otázky vyvstávají tehdy, když po ukončení magisterského vzdělání absolvent pokračuje ve svém vzdělání doktorandským studiem. V průběhu tohoto studia vykonává odbornou praxi.
Zákon vyžaduje prokázání praxe v potřebné délce pěti či tří let v závislosti na dosaženém vzdělání.
Nelze uznat praxi, která byla sice vykonána v předepsané délce (období 3 či 5 let), ale nejednalo se o činnost soustavnou. Uchazeč musí doložit soustavnost výkonu své praxe (např. zaměstnanec v pracovním poměru, OSVČ) a její odbornost ve vztahu k požadované autorizaci.
Stejnou problematikou se zabývala Česká komora architektů, která přijala závěr, že doktorandské studium je pro výkon praxe nepodstatné. Že rozhodující je okamžik ukončení magisterského studia. S tímto závěrem se lze ztotožnit. Žadatelovu praxi nelze odmítnout pouze s poukazem na to, že ji vykonával v průběhu doktorandského studia. Lze však uchazečovu žádost odmítnout, jestliže neprokázal, že v průběhu doktorandského studia vykonával praxi v potřebné délce plných tří let. K průkazu praxe a její odbornosti viz výše.
Z povahy věci vyplývá i to, že nelze započítávat praxi vykonávanou v různých na sebe nenavazujících časových úsecích. Cílem zákona je, aby uchazeč své teoretické vzdělání prohloubil systematickou odbornou praxí.
Z tohoto závěru lze vycházet i v otázce, zda lze uchazeči se středoškolským vzděláním přiznat jako odbornou praxi tu, kterou vykonával po ukončení středoškolského vzdělání, ale v průběhu navazujícího vysokoškolského studia.
Je nutno analogicky postupovat podle § 5 Autorizačního řádu. Ten v odstavci 2 nepřipouští, aby absolventu byla přiznávána jiná praxe než ta, která byla vykonávaná mezi řádně ukončeným bakalářským studiem a zahájením magisterského studia. Jestliže žadatel v tomto období nedosáhl potřebné roky praxe, pak mu mohou být chybějící roky praxe přiznány, jestliže byly žadatelem absolvovány v bezprostřední návaznosti na ukončení magisterského studia.
Pokud by byl přijat závěr, že lze započítávat praxi vykonávanou po ukončení středoškolského v průběhu vysokoškolského studia, pak bychom dospěli k absurdnímu závěru: uchazeč by předepsanou tříletou praxi pro autorizaci inženýr získal ještě před ukončením studia. Zákon nerozlišuje mezi obsahem odborné praxe pro autorizovaného technika a pro autorizovaného inženýra.

Schváleno: Autorizační rada ČKAIT dne 8. 6. 2011