ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ
CZ EN

Tisková zpráva - Kolektorový systém v Praze a některých městech v ČR a Slovensku

Verze pro tiskVerze pro tisk

 

Tisková zpráva

11/2019

Praha, 17. 12. 2019

 

Kolektorový systém v Praze a některých městech v ČR a Slovensku

 

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě uspořádala 17. 12. 2019 tiskovou konferenci o kolektorech.  Rychle se rozvíjející potřeby měst, především jejich center, a možnost omezení zásahů na povrchu při haváriích inženýrských sítí urychlily nutnost výstavby kolektorů. Kolektorizace jako moderní a velmi progresívní forma vedení inženýrských sítí v podzemních štolách umožní stálou kontrolu, minimalizaci oprav i výměny všech vedených sítí, či jejich dodatečné pokládky bez územního rozhodnutí a stavebního povolení. Koordinace s krizovým štábem hl. m. Prahy, bezpečnostními a záchrannými složkami hl. m. Prahy a záchrannými složkami hl. m. Prahy v případě vzniku krizových situací.

V případě Českých zemí lze směle konstatovat, že ve vývoji konstrukcí a předpisů specializovaných pro kolektorová vedení jsme na jednom z předních míst v Evropě a možná i ve světě. S naší již aktualizovanou ČSN 73 7505:2017 Sdružené trasy městských vedení technického vybavení souvisí velké množství dalších norem (celkem 45) včetně podrobně vypracovaných Technických podmínek pro projektování a výstavbu sdružených tras inženýrských sítí 3. a 4. kategorie pro centrální oblast Hl. města Prahy (vydal Kolektory Praha, 2018), dtto pro Brno a jiná města.

Pražská památková rezervace je z hlediska nadzemní zástavby jedinečný cenný architektonický celek, ve kterém se snoubí historie slavného města Prahy s mnohdy velice moderními prvky soudobé architektury. Dnešní doba přináší velký rozmach ve stavebních úpravách staveb, přestavbách a modernizacích. Mění se mnohdy zcela charakter užívání budov z obytných na administrativně obchodní. Roste spotřeba energií, množství telefonních linek, druhy médií se sjednocují. Při opravách, rekonstrukcích nebo konverzi těchto převážně památkově chráněných objektů je třeba řešit nové přípojky na elektrickou energii, telekomunikace, vodu, plyn a kanalizaci. Stávající technické vybavení je většinou již nevyhovující a mnohé sítě jsou již za hranicí životnosti. Také umístění stávajících sítí v chodnících a vozovkách je již stísněné, velmi často v rozporu s platnými předpisy.

Ukládání sítí do sdružených tras je velmi stará a již v historii prosazovaná metoda. První sdružené vedení sítí bylo nalezeno ve starém Římě, kde existují kilometry starých kamenných klenutých štol pro rozvod vody, později využitých i pro jiná média. V Evropě je možno jmenovat mnoho měst, kde byly postaveny v různých dobách již dokonalé kolektorové systémy (z největších např. Madrid, Paříž, Londýn, Berlín, Zürich aj.).

V Praze bylo v posledních letech postaveno celkem 93,7 km, kolektorových tras, které díky vzniklým právním předpisům patří k jedněm z technicky nejdokonalejších na světě. Kolektorová síť řeší výše popsané problémy, a navíc umožňuje inženýrské sítě vždy kontrolovat, udržovat eventuálně vyměňovat, pokládat nové sítě a provádět údržbu na technickém vybavení kolektoru bez jakéhokoliv zásahu do povrchu ulice.

Výstavba kolektorů v historickém jádru Brna a jeho nejbližším okolí (tedy bez kolektorů sídlištních) má dvě období. V prvém období, spadajícím do sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, byly stavěny kolektory primární pro zásobovací a páteřní inženýrské sítě. Od konce osmdesátých let jsou v realizaci distribuční kolektory, určené pro zajištění zásobování pozemních staveb.

Historie vzniku primárních kolektorů v Brně spadá do začátku sedmdesátých let. Tehdy úmyslu komplexně rekonstruovat dopravně velice zatíženou křižovatku ulice Křenová s ulicemi Koliště – Dornych bránilo množství funkčních i nefunkčních inženýrských sítí v celé ploše křižovatky, jejichž oprava byla nemožná bez jejího úplného uzavření. Vznikl návrh uložit nové sítě do sdružené trasy, kolektoru, po jehož výstavbě a instalaci potřebných obnovených inženýrských sítí by bylo možno postupně křižovatku opravovat při zachování i když omezené průjezdnosti. Zároveň by byla získána práce pro horníky z uranových dolů, kde probíhal proces útlumu ražby.

Podobně vznikaly kolektorové systémy v dalších městech, jako například Český Krumlov, Jihlava, Tábor, Ostrava. Sídlištní kolektory byly vybudovány ve většině krajských měst v ČR a procházely také svým vývojem co do konstrukčního a prostorového řešení a celkového provozního vybavení. Jedno mají vždy shodné; je to tvar příčného profilu – obdélník či čtverec – a vlastní způsob provádění do předem vykopané rýhy, pažené či svahované.