K datu 31. březnu 2010 jsou platnými českými technickými normami pro navrhování stavebních konstrukcí pouze Eurokódy – převzaté evropské normy zavedené do soustavy ČSN plus jejich národní přílohy.Konfliktní národní normy byly k uvedenému datu zrušeny. Často opakovaným dotazem autorizovaných osob je vysvětlení povinnosti zavést a dodržovat Eurokódy v České republice. V další části textu (byl také publikován ve Zprávách a informacích ČKAIT) se této otázce věnujeme podrobněji.
Co jsou Eurokódy
Eurokódy jsou řady evropských norem, které poskytují jednotnou soustavu technických pravidel pro navrhování pozemních a inženýrských staveb a nahrazují dřívější odlišná pravidla pro navrhování jednotlivých členských států Evropské unie. Zahrnují základní stavební materiály (beton, ocel, dřevo, zdivo, hliník, ocelobetonové konstrukce), hlavní oblasti stavebního inženýrství (zásady navrhování, zatížení, požární odolnost, geotechnika, účinky zemětřesení) a širokou škálu typů konstrukcí (budovy, mosty, stožáry, zásobníky atd.).
Eurokódy jsou určeny k prokázání shody stavebních konstrukcí s dvěma základními požadavky Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích, a to s požadavkem č. 1 Mechanická odolnost a stabilita a s požadavkem č. 2 Požární bezpečnost; rovněž tak s vybranými hledisky základního požadavku č. 4 Bezpečnost při užívání, které s mechanickou odolností a stabilitou souvisejí.. Metody navrhování jsou v Eurokódech založeny na koncepci mezních stavů ve spojení s metodou dílčích součinitelů. Eurokódy mají sloužit také jako nástroj pro ověřování shody výrobků se základními požadavky na stavby na základě výpočtu, zejména pro stanovení mechanických vlastností stavebních výrobků.
Jednotnou soustavu nových evropských norem pro navrhování stavebních konstrukcí tvoří 10 Eurokódů, které zahrnují celkem 58 technických norem. Jejich celkový rozsah činí více jak 5 tisíc tiskových stran.
Přehled Eurokódů
Eurokód 0 Zásady navrhování konstrukcí
Eurokód 1 Zatížení konstrukcí
Eurokód 2 Navrhování betonových konstrukcí
Eurokód 3 Navrhování ocelových konstrukcí
Eurokód 4 Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí
Eurokód 5 Navrhování dřevěných konstrukcí
Eurokód 6 Navrhování zděných konstrukcí
Eurokód 7 Navrhování geotechnických konstrukcí
Eurokód 8 Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení
Eurokód 9 Navrhování hliníkových konstrukcí
Přehled všech 58 ČSN EN Eurokódů je dostupný na internetových stránkách ÚNMZ.
Povinnost převzetí Eurokódů do soustavy národních norem
Z evropské dohody zakládající přidružení mezi ČSFR na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (první asociační dohoda, publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 226/1994 Sb.) a z nové asociační dohody uzavřené Českou republikou po rozdělení ČSFR a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy (publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 7/1995 Sb.),
vyplynul závazek harmonizovat soustavu národních norem se soustavou evropských norem, tzn. převzít evropské normy do soustavy českých norem v plném rozsahu.
Poznámka:
Asociační dohody upravovaly vztahy mezi ČSFR/ČR a EU v období před vstupem do Evropské unie. Splnění přijatých závazků bylo pro kandidátské země podmínkou přijetí do EU. Jedním z těchto závazků byla harmonizace národní technické normalizace s evropskými normami. Předvstupní proces byl ukončen na zasedání Evropské rady v prosinci 2002 v Kodani. Smlouva o přistoupení 10 kandidátských států včetně ČR byla podepsána 16. dubna 2003 v Aténách a následně byla ratifikována národními parlamenty patnácti starých členských zemí. V nových členských státech (kromě Kypru) byla smlouva schválena referendy. V České republice proběhlo referendum v červnu 2003. Pro schválení smlouvy se vyslovilo 77,3 % hlasujících; referenda se účastnilo 55,2 % občanů s hlasovacím právem. Smlouva o přistoupení byla publikována ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 44/2004 Sb. m. s. Česká republika se stala členem Unie spolu s dalšími devíti státy 1. května 2004. Počet členských zemí Evropské unie se tak rozšířil k 1. 5. 2004 z původních 15 na 25.
Tuto časovou osu připomínáme proto, aby si ji čtenáři mohli porovnat s daty historie Eurokódů. O vypracování Eurokódů bylo v EU rozhodnuto před naším přistoupením. Svým hlasem v referendu jsme vyjádřili souhlas také se zpracováním a zavedením Eurokódů. Obsah Eurokódů jsme mohli začít ovlivňovat až po našem přijetí za stálého člena Evropského výboru pro normalizaci (CEN) v roce 1997. Nepřímo se však čeští odborníci podíleli na evropské normalizaci, a tedy i tvorbě Eurokódů již dříve, a to prostřednictvím odborných nadnárodních nevládních organizací, jejichž členy byly české nevládní organizace (např. Česká betonářská společnost).
Souhrn všech právních norem ve státě tvoří právní řád. Jednotlivé právní normy nemají v právním řádu stejné postavení, ale jsou hierarchicky uspořádány podle své důležitosti a významu. Postavení právního předpisu v právním řádu se nazývá právní síla.
Právní síla je odvozována od toho, který státní orgán předpis vydal, v důsledku toho i z názvu předpisu. Předpisem nejvyšší právní síly, tedy nadřazeným všem ostatním předpisům, je Ústava České republiky (publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb.) a ústavní zákony. Podle článku 3 Ústavy je součástí ústavního pořádku České republiky Listina základních práv a svobod. Listina stanoví mj. v článku 2 „
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Dále v článku 4: „
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ Předpisem nižší právní síly jsou zákony a zákonná opatření. Tyto předpisy vydává v České republice nejvyšší zastupitelský orgán, jímž je Parlament ČR. Stejnou, resp. vyšší právní sílu mají – při splnění stanovených podmínek – mezinárodní smlouvy, které Česká republika přijala, nebo k jejichž plnění se zavázala. Ústava stanoví v čl. 10: „
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“
Z uvedeného vyplývá, že mezinárodní smlouvy publikované ve Sbírce mezinárodních smluv (od roku 2000, dříve ve Sbírce zákonů) se stávají součástí právního řádu ČR a mají přednost před právními předpisy ČR.
Poznámka:
Status mezinárodních smluv v českém právním právu upravují předpisy
- zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2000 upravuje způsob uveřejňování právních předpisů a mezinárodních smluv ve Sbírce zákonů a ve Sbírce mezinárodních smluv, platnost a účinnost právních předpisů, den vyhlášení mezinárodních smluv, pravidla pro vydávání Sb. z. a Sb. m. s.
- zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1964, stanoví kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem, upravuje právní postavení cizinců, stanoví postup československých justičních orgánů při úpravě těchto vztahů a rozhodování o nich.
Dlouhá historie
Na přípravě a zpracování Eurokódů – soustavy technických pravidel pro navrhování stavebních konstrukcí – se dohodly orgány Evropských společenství mnohem dříve, než byl zahájen ratifikační proces přijetí nových členských států do EU.
Myšlenka vytvořit soubor evropských norem pro navrhování stavebních konstrukcí z různých materiálů je výsledkem dohody několika mezinárodních nevládních organizací působících ve výstavbě (např. IABSE, CIB, RILEM, CEB, FIP, ECCS, JCCS, ISSMFE). V roce 1975 Komise Evropského společenství přijala akční program v oblasti stavebnictví založený na článku 95 Smlouvy o založení Evropského společenství (sbližování právních předpisů o vnitřním trhu). Cílem programu bylo odstranění technických překážek obchodu a harmonizace technických specifikací. V rámci tohoto akčního programu převzala Komise iniciativu k vytvoření souboru harmonizovaných technických pravidel pro navrhování stavebních konstrukcí, které by měly zpočátku sloužit jako alternativa k národním pravidlům, platným v členských státech, a nakonec je nahradit. Po dobu patnácti let řídila Komise, s pomocí řídícího výboru skládajícího se ze zástupců členských států, vývoj programu Eurokódů, což vedlo ke zveřejnění souboru první generace evropských pravidel v 80. letech. V roce 1989 rozhodla Komise a členské státy na základě dohody s Evropským výborem pro normalizaci (CEN), kterou schválil Stálý výbor pro stavebnictví (SCC), převést prostřednictvím mandátu vypracovávání a zveřejňování Eurokódů na CEN, aby mohly mít v budoucnu status evropských norem.
V Evropském výboru pro normalizaci (CEN) jsou zastoupeny kromě států EU také státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a další evropské země. Česká republika se stala v listopadu 1991 přidruženým a v dubnu 1997 plnoprávným členem CEN s hlasovacím právem. Evropská normalizace ve stavebnictví je řízená po technické stránce Technickou radou (Technical Board – BT) CEN v Bruselu. Technická rada ustanovuje na určitá témata Technické komise (TC), které zodpovídají za přípravu pracovních návrhů jednotlivých evropských norem (EN). Práce na souboru Eurokódů byla přidělena Technické komisi 250 (TC 250).
Proces tvorby, navrhování a schvalování Eurokódů upravuje „
Pokyn L Stálého výboru pro stavebnictví při Evropské komisi
Uplatňování a používání Eurokódů“, vydaný k evropské Směrnici o stavebních výrobcích (Směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. 12. 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků). Pokyn L byl schválen Stálým výborem pro stavebnictví v prosinci 2001 a publikován v lednu 2002. Zabývá se také použitím Eurokódů v technických specifikacích pro stavební výrobky, které ovlivňují mechanickou odolnost a stabilitu a požární bezpečnost stavby. Jejich vlastnosti se stanoví zkoušením nebo výpočtem podle metod Eurokódů. Věnuje pozornost rovněž očekávaným dopadům Eurokódů a jejich údržbě.
Pokyn L byl v roce 2003 doplněn Doporučením Komise ze dne 11. 12. 2003 o zavádění a používání Eurokódů pro stavební konstrukce a nosné stavební výrobky. Komise v něm doporučuje, aby členské státy
- zavedly Eurokódy jako vhodný nástroj pro navrhování stavebních konstrukcí, kontrolu mechanické odolnosti dílců nebo kontrolu stability konstrukcí,
- stanovily národně stanovené parametry pokud možno s využitím doporučených hodnot a oznámit je Komisi,
- porovnaly národně stanovené parametry mezi sebou a posoudily rozdíly jejich technických dopadů s cílem je vyrovnat,
- odkazovaly na Eurokódy ve svých národních předpisech pro navrhování a využívaly je pro zadávání veřejných stavebních zakázek,
- uskutečnily a podporovaly výzkum zaměřený na integraci vědeckotechnického vývoje do Eurokódů,
- podporovaly výuku a školení o používání Eurokódů.
Vzhledem ke složitosti problematiky Eurokódů vydal CEN v letech 1992 až 1998 nejdříve soubor 62 předběžných norem Eurokódů (ENV), z nichž byla většina zavedena také v ČR jako tzv. předběžné Eurokódy (ČSN P ENV). Převádění předběžných norem na evropské normy Eurokódů zahájil CEN v roce 1998 a ukončil v květnu 2007. V České republiky byly ČSN EN Eurokódy vydávány v letech 2004 až 2009. Rokem 2004 tak nastalo období souběžné platnosti původních návrhových norem ČSN a nových norem ČSN EN Eurokódů. (Souběžná platnost neznamená, že je možné kombinovat použití národních a evropských norem. Jedná se však o dvě nezávislé soustavy technických norem a každá soustava musí být používána odděleně.) K jednotlivým normám soustavy Eurokódů vydávají členské země EU tzv. národní přílohy. Po převzetí všech 58 EN Eurokódů do soustavy ČSN, zpracování a vydání jejich národních příloh v českém a anglickém jazyce lze konstatovat, že Česká republika převzala a zavedla Eurokódy (stalo se tak v březnu roku 2009). Od 1. 4. 2010 se počítá s plným funkčním zavedením EN Eurokódů ve všech členských zemích CEN. Uvedené datum bylo rovněž zvoleno jako nejzazší termín pro zrušení všech tzv. konfliktních národních norem členských zemí.
Režimy zavádění EN Eurokódů a období souběžné platnosti s národními pravidly pro navrhování stavebních konstrukcí
Režim zavedení EN Eurokódů (znění Eurokódu, které CEN schválil jako evropskou normu) zahrnuje od chvíle, kdy CEN/TC 250 vypracuje konečný návrh EN Eurokódu pět období:
dvě období před datem zpřístupnění EN Eurokódu (DAV)
1. období přezkoumání
2. obdobní procesu CEN
tři období po datu zpřístupnění
3. období překladu
4. období národní kalibrace
5. období souběžné platnosti.
Po třech letech období souběžné platnosti poslední části EN Eurokódu a původních národních norem musí být zrušeny konfliktní národní normy (tj. maximálně 5 let od zpřístupnění EN Eurokódu – tzv. DAV – Date of availability, datum zpřístupnění normy EN). Datum zrušení národních norem, které jsou s evropskými normami v rozporu, se označuje DoW – Date of withdrawal.
Jednotlivá období zavádění Eurokódů
Období přezkoumání
Období po předání konečného návrhu připraveného projektovým týmem subkomisi k postoupení do hlasování má být využito pro přezkoumání obsahu EN Eurokódu příslušnými orgány a členy subkomise. Po zvážení všech připomínek vzešlých z tohoto přezkoumání schválí subkomise dokument k postoupení do oficiálního hlasování a zašle jej řídicímu centru CEN. Období pro přezkoumání, prověření v subkomisi a konečné schválení k postoupení do oficiálního hlasování trvá nejdéle 6 měsíců.
Období procesu CEN
Po obdržení konečného návrhu zorganizuje řídicí centrum CEN oficiální hlasování a ratifikaci; na konci období je datum zpřístupnění (DAV) schválené evropské normy. Tento proces vyžaduje kolem 8 měsíců a závisí na úpravě pro tisk, překladu (překlad do ostatních dvou úředních jazyků CEN) a dokončení dokumentu před jeho zpřístupněním členům CEN k vydání.
Období překladu
Překlad EN Eurokódu do schválených národních jazyků může začít nejpozději tehdy, kdy národní normalizační orgán obdrží EN Eurokód od CEN (DAV). Nejdelší lhůta povolená pro překlad je 12 měsíců od DAV.
Období národní kalibrace (souběžné s obdobím překladu)
Období dvou let od DAV je nejdelší lhůta povolená pro určení národně stanovených parametrů. Stálý výbor pro stavebnictví (SCC) však může přezkoumat žádosti o výjimky. Na konci tohoto období bude vydána národní verze EN Eurokódu s národní přílohou, která bude obsahovat národně stanovené parametry. Na konci tohoto dvouletého období mají mít členské státy své národní předpisy přizpůsobené tak, aby se tato EN Eurokódu mohla používat na jejich území. Národní příloha musí být pro informaci zaslána Evropské komisi. Během tohoto období uvědomí členské státy Komisi o výsledku zkušebního použití této EN Eurokódu.
Období souběžné platnosti souboru Eurokódu
Během období souběžné platnosti, které začíná ke konci období národní kalibrace, se může EN Eurokódu používat právě tak, jako se může používat dřívější národní systém (pravidla a předpisy). Období souběžné platnosti souboru EN Eurokódu tvá nejdéle tři roky od národního vydání poslední části souboru. Na konci období souběžné platnosti souboru zruší národní normalizační orgán všechny národní normy, které jsou s ním v rozporu a členské státy zaručí, že všechny EN Eurokódu se mohou používat bez nejasnosti na jejich území tím, že v případě potřeby přizpůsobí své národní předpisy. Všechny národní normy, které jsou v rozporu s EN Eurokódů, se tedy zruší nejdéle do 5 let od DAV poslední zpřístupněné normy v souboru.
Zavedení a používání Eurokódů
Projektant, který chce používat Eurokódy, musí nejprve investovat značné množství času do jejich prostudování a finančních prostředků na zakoupení příslušných norem, software, případně příruček a knih. Tato situace je přirozená; objevuje se při každém zavádění nových předpisů, norem nebo pravidel. Podobně je tomu ve všech zemích EU, zejména u starší generace existuje také značný odpor k nahrazování národních norem evropskými.
Zavedení Eurokódů vyžaduje široké vzdělávání jejich uživatelů, přípravu a publikování příruček, učebnic a software. Je spojeno s množstvím nových informací, novou terminologií zahrnující definice a základní informace týkající se nových pojmů v oblasti principů navrhování, zatížení, konstrukcí z betonu, oceli, dřeva, zdiva a hliníku, v oblasti zakládání, geotechniky a seizmicity. Zahrnuje zdůvodňování a vysvětlování významu jejich zavedení, porovnání souvisejících národních a evropských norem, upozorňování na chyby v EN Eurokódech, sledování informací o relevantních nových domácích a zahraničních publikacích (článcích, knihách, příručkách, pomůckách), informací o software umožňujícím navrhování podle EN, informací o připravovaných seminářích či kurzech a získávání zkušeností se zaváděním EN Eurokódů v okolních zemích.
Evropská komise má zájem na dosažení pevného postavení Eurokódů pomocí vzdělávacích programů, které pomohou profesním pracovníkům při zavádění Eurokódů. Komise ve spolupráci se stavebním průmyslem a členskými státy chce podporovat
- vydávání srozumitelných příruček (bez odborného slangu) týkajících se Eurokódů,
- pořádání evropských seminářů
- zasedání organizovaných profesními a průmyslovými subjekty k informování pracovníků ve stavebnictví a vysokoškolských učitelů
- systém stálého profesního rozvoje a výukových kurzů
- vydávání příruček, zpracovaných příkladů a podkladových dokumentů,
- vydávání software
- vydávání návodů průběžné konstrukce založených na Eurokódech.
Ve schváleném mandátu pro CEN k vypracování EN Eurokódů uznaly členské státy Eurokódy za přijatelné prostředky k prokázání, že stavby na jejich území vyhovují příslušným základním požadavkům. Pro EN Eurokódy platí obecně totéž, co pro všechny technické normy v zemích Evropské unie: technické normy nejsou obecně závazné. K prokázání, že stavby splňují základní požadavky, mohou být použity i jiné prostředky a návrhy za předpokladu, že navrhovatel prokáže jejich rovnocennost s EN Eurokódy.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě v rámci technické pomoci při zavádění Eurokódů v ČR
- vydala řadu odborných příruček; zpravidla vždy samostatnou příručku ke každému Eurokódu;
- uspořádala sérii odborných seminářů – rovněž vždy samostatný seminář ke každému Eurokódu v Oblastní kanceláři Praha, Brno a Ostrava; v ostatních Oblastních kancelářích semináře k vybraným Eurokódům;
- na webových stránkách Komory otevírá pro své členy Help desk k Eurokódům; na hklepackova@ckait.cz lze zasílat dotazy k obsahu jednotlivých norem a k zavádění Eurokódů, odpovědi budou publikovány v samostatné rubrice.
Marie Báčová, Kancelář ČKAIT Praha
