Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Přihlášení

I/42 Brno, VMO Žabovřeská I

Jméno, příjmení a titul přihlašovatele: Ing. David Berger, ČKAIT 1004726
Obor (specializace): Dopravní stavby
Spoluautoři: Ing. David Berger, Ing. Michal Zhoř, Ing. Marta Řeřuchová (PK OSSENDORF s.r.o.)
Ing. Jiří Šťastný (DOPRAVOPROJEKT BRNO) Ing. Martin Drnec (VIAPONT)
Ing. Jan Rožek, Ing. Jiří Rožek (AMBERG ENGINEERING BRNO)
Ing. Arch. Jindřich Kaněk - arch. řešení stavby
Název firmy přihlašovatele: Hlavní inženýr projektu - PK OSSENDORF s.r.o.
Přihlášeno na oblastní kanceláři: OK Brno

Anotace:

Předmětem stavby je úsek severozápadního segmentu velkého městského okruhu v Brně (VMO). Jedná se o úsek silnice I/42 délky 1,8 km, původně vedený ve dvoupruhovém uspořádání mezi mimoúrovňovými křižovatkami Hlínky a Kníiničská. Nezbytnost realizace předmětné stavby byla dána nedostatečnými parametry komunikace v daném úseku, který se stal, po zprovoznění úseku VMO Dobrovského, posledním nekapacitním úsek v celém severozápadním segmentu VMO. Tento stav je navíc umocněn absencí trasy „brněnské“ D43.  

V části Žabovřeská I prochází VMO jedním z nejsložitějších úseků na celé trase. Od mimoúrovňové křižovatky Hlinky komunikace prochází úzkým hrdlem údolí řeky Svratky, sevřená mezi samotné koryto řeky a strmé svahy Wilsonova lesa. Zhruba v polovině úseku pak trasa přechází do široké údolní nivy podél území Žabovřeských luk, řeka i les se zde od komunikace odklání.
Obtížnou průchodnost komunikace stísněným územím, zvyšuje přítomnost souběžného vedení segregované tramvajové trati a podzemních vedení kmenových stok kanalizačního systému města Brna.  V území tedy dochází jednak ke vzájemnému střetu souběžných technických vedení (komunikace, tramvajová trať, kmenové stoky) a jednak ke střetu této infrastruktury s přírodními prvky, které mají zásadní klidový a rekreační charakter v kontextu města Brna (řeka Svratka, Wilsonův les, Žabovřeské louky). 

S ohledem na výše uvedené charakteristiky území byla stavba předmětem poměrně složítého procesu posouzení vlivu stavby na životní prostředí, ve kterém byla zkoumána zhruba desítka variant. Nakonec byla vybrána varianta, která zahrnovala tyto hlavní objekty — tramvajový tunetl délky 500 m , silniční galerie dělky 247 m, ekodukt děélky 80 m, dvě lávky pro pěší a samotná silnice I/42 v uspořádání děleného čtyřpruhu délky 1,8 km. fato varianta byla následně předmětem přípravy a povolení stavby a současné realizace.