ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ
CZ EN

ČSN EN 1991-1-4

Verze pro tiskVerze pro tisk
  1. Kdy se používá součinitel tlaku a součinitel síly při ověřování přístřešku na zatížení větrem

    Odpověď: Součinitel celkové síly vyjadřuje výslednou sílu na přístřešek. Použije se pro stanovení sil a momentů, působících na nosné prvky přístřešku jako celku (např. sloupy). Součinitel rozdílu tlaků udává maximální místní tlak pro všechny směry větru. Má se použít pro návrh částí střechy přístřešku (krytina, upevňovací prvky a dílčí nosné prvky střechy přístřešku, nesoucí krytinu).

  2. Přístřešky, tabulky 7.6 až 7.8 - „Maximum všech φ“.

    Odpověď: Součinitele celkové síly cf a rozdílu tlaků cp,net uvedené v tabulkách 7.6 až 7.8 přihlížejí ke kombinovanému účinku větru, působícímu na horní a dolní povrchy přístřešků pro všechny směry větru. Kladné hodnoty součinitelů tlaků a sil udávají zatížení větrem směrem dolů. V tabulkách jsou uvedeny maximální hodnoty pro všechny hodnoty součinitele zaplnění. Záporné hodnoty pro φ = 0 a φ = 1 označují zatížení větrem směrem nahoru. Mezilehlé hodnoty lze určit lineární interpolací.

  3. Grafy v příloze D uvádějí součinitel konstrukce pro stavby s výškou do 100 m. Lze normu použít pro výšku nad 100 m?

    Odpověď: Norma je určena ke stanovení charakteristických hodnot zatížení větrem pro pozemní stavby a inženýrské konstrukce s výškou do 200 m a mosty s rozpětím menším než 200 m za předpokladu, že splňují dále uvedená kritéria pro dynamickou odezvu, jejich prvky a příslušenství. Grafy v příloze D mají usnadnit výpočet zatížení pro běžné stavby.

  4. Jaké jednotky se používají v ČSN EN 1991-1-4.

    Odpověď: Při výpočtech se fyzikální veličiny dosazují do vztahů v základních nebo odvozených jednotkách - např. [m], [s], [kg], [N], [N.m-2] apod. Až na jednu výjimku jsou tak také uváděny v textu nebo v tabulkách (mimo tab. 7.13 Ekvivalentní drsnost povrchu k v [mm]; do vztahů na obr. 7.28 se drsnost povrchu dosazuje v [m]). Přechod na násobky základních jednotek běžné ve stavební praxi při výpočtu sil a tlaků (např. kN, kN.m-2) nečiní potíže. Pozornost je třeba věnovat opačnému postupu, tj. při přechodu z dynamických tlaků na odpovídající střední rychlosti větru - např. při výpočtu Reynoldsova čísla. V případě nejasností je vhodná rozměrová kontrola.

  5. Jak uvážit zatížení budovy šikmým větrem?

    Odpověď: a) Nezabýváme se momentem zatížení ke svislé ose: součinitele tlaku jsou stanoveny jako maximální hodnoty součinitelů v úhlovém segmentu β = β0 ±45°, kde β0 je směr kolmý ke stěně budovy. b) Zabýváme se momentem zatížení ke svislé ose: rozdělení tlaku podle obr. 7.1 v normě.

  6. Jak postupovat v případě asymetrie zatížení?

    Odpověď: a) asymetrie zatížení se může uvážit tak, že se zcela zanedbá návrhové zatížení větrem na těch částech konstrukce, kde by zatížení vyvolávalo příznivé účinky; viz např. přístřešky na obr. 7.16 a 7.17. b) informační tabule – viz obr. 7.21;

  7. Je zadán statistický odhad maximální rychlosti (nárazu větru) pro p = 0,02. Zatížení větrem má být stanoveno podle Eurokódů. Jak určit výchozí hodnotu základní rychlosti větru vb,0

    Odpověď: Z literatury lze odvodit pro terén kategorie II., že střední hodnota poměru statistického odhadu nárazu větru a statistického odhadu výchozí hodnoty střední rychlosti cca vp/vb,0 = 1,51.