Spor o pád Trojské lávky pokračuje – ČKAIT případ sleduje jako možný precedens

Je původní projektant opravdu zodpovědný za havárii, když nemohl později ovlivnit způsob oprav a údržby, které se na jím navržené lávce později prováděly? Přesně to je hlavní otázka, která rezonuje v komunitě autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě od chvíle, kdy byl za tragický pád Trojské lávky v Praze 7 na začátku prosince 2017 obžalován prof. Ing. Jiří Stráský, CSc., DSc. Právě podle jeho projektu byla lávka v roce 1984 dokončena. Druhou obžalovanou osobou je Ing. Antonín Semecký, bývalý vedoucí oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK).

Soudní spor 17. června 2021 pokračuje u Obvodního soudu pro Prahu 7. A vzhledem k precedentnímu charakteru vyšetřování i debaty v médiích bude jednání přítomný člen představenstva České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) - Ing. Radim Loukota. Ten se k tématu již několikrát vyjádřil, a to nejen v odborných médiích.

„Z povahy žaloby se požaduje, aby projektant dlouhodobě odpovídal zejména za odolnost a bezpečnost nosné konstrukce. Ze zákona přitom nyní nemá zajištěn přístup k informacím a často ani na stavbu,“ upozorňuje Ing. Loukota, sám autorizovaný inženýr v oboru dopravní stavby. Znamená to tedy, že projektant nemůže zkontrolovat, zda je stavba prováděna podle jím zpracované projektové dokumentace, což je kritické zejména v případě betonových konstrukcí.

Stavební zákon přitom definuje řadu opatření, jejichž dodržování by mohlo většině havárií zabránit. Vždy činí odpovědným za udržování stavby v provozuschopném a bezpečném stavu jejího vlastníka – v tomto případě hlavní město Praha, které – jak ukázaly pozdější audity – opravy mostů v havarijním stavu dlouhodobě zanedbávalo.

Je zarážející, že správce lávky (TSK) a organizace provádějící diagnostiku a prohlídky lávky po celou dobu o stavu lávky projektanta neinformovaly. Podle profesora Stráského přitom byla hlavní příčinou pádu lávky salinita vzniklá z nesprávné zimní údržby solením komunikací, důsledky povodně v roce 2002 a zejména nesprávně navržená a provedená oprava v letech 2012 až 2013.

Druhý obžalovaný, Ing. Antonín Semecký, je bývalým vedoucím oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK). Podle jeho vyjádření byly jeho pravomoci omezené, neboť nemohl rozhodovat o tom, která z mnoha mostních konstrukcí ve špatném až havarijním stavu se má uzavřít, ani o tom, kam se mají alokovat prostředky na opravy. Tato rozhodnutí spadají do kompetence politického vedení hlavního města. Jeho zodpovědnost však soud nezkoumá.

„Je opravdu správné obžalovat projektanta, který Trojskou lávku navrhoval před téměř 40 lety v dobách hlubokého socialismu a nijak se nepodílel na pozdějších stavebních úpravách, kontrole a údržbě? Publikované útržky obvinění, které z velké míry vycházejí ze současných právních předpisů a jsou značně retroaktivní, vyvolávají mezi odbornou veřejností řadu otázek a dohadů, které je třeba s ohledem na závažnost celé situace zodpovědět a vyjasnit,“ dodává Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT. Upozorňuje přitom na nebezpečný precedens: pokud budou obě obžalované autorizované osoby odsouzeny, znamená to, že projektant bude doživotně zodpovědný za své, zhusta podstatně pozměněné dílo. A to přesto, že není povinně informován o změnách na stavbě, opravách nebo následných stavebních úpravách…