V Praze dne 23.12.2003
Předsedovi
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
prostřednictvím
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Joštova 8
601 56 Brno
Účastník řízení:
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Sokolská 15/1498, 120 00 Praha 2
za niž jedná předseda Komory Ing. Václav Mach
právně zastoupena Mgr.Martinem Sadílkem, advokátem,
Advokátní kancelář Buřič a Sadílek, Štěpánská 39, Praha 1
R O Z K L A D
dle ust. § 61 zák.č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění,
proti Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. S 188/03-7531/03-ORP,
ze dne 15.12.2003
J e d n o u
D o p o r u č e n ě
I.
Dne 17.12.2003 bylo účastníku řízení České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě doručeno Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15.12.2003, č.j. S 188/03-7531/03-ORP.
II.
Proti shora uvedenému Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podává tímto účastník řízení Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě dle ust. § 61 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění, v zákonné lhůtě
r o z k l a d,
který odůvodňuje takto:
1.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") došel k závěru, že schválení Výkonového a honorářového řádu je ve smyslu § 3 odst. 1 zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, zakázaným neplatným rozhodnutím sdružení podnikatelů, které může vést k narušení hospodářské soutěže.
K výše uvedenému závěru je v prvé řadě třeba uvést, že Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen "Komora"), je právnickou osobou, zřízenou zák.č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění a
není sdružením podnikatelů, jak je uvedeno ve výroku napadaného Rozhodnutí. Pokud v odůvodnění napadaného Rozhodnutí Úřad označuje Komoru na jednom místě jako právnickou osobu, která sdružuje jednotlivé soutěžitele a jinde jako sdružení podnikatelů, svědčí to o nevyjasněné představě Úřadu o právní formě Komory.
2.
Druhou otázkou je, zda se zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, na Komoru vůbec vztahuje, a to zejména vzhledem k ust. § 2 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Toto ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže z jeho působnosti vylučuje soutěžitele, kteří na základě zvláštního zákona nebo na základě rozhodnutí vydaného podle zvláštního zákona poskytují služby obecného hospodářského významu, a to za podmínky, že uplatnění zákona o ochraně hospodářské soutěže znemožní poskytování těchto služeb.
Je zcela nepochybné, že Komora jako veřejnoprávní subjekt je oprávněna mimo jiné (dle ust. § 23 odst. 6 zák.č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění) udělovat, odnímat a pozastavovat autorizaci, tedy vymezovat okruh soutěžitelů. Na stejném úseku svěřené působnosti výkonu státní správy bude Komora ode dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost oprávněna za účelem umožnění volného pohybu dotčených osob podle práva Evropských společenství vydávat následující doklady (dle ust. § 23 odst. 7 zák.č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění):
- doklady o vykonání odborné praxe,
- osvědčení o splnění podmínky bezúhonnosti podle tohoto zákona,
- osvědčení, že dotčená osoba vykonává vybrané a další odborné činnosti ve výstavbě soustavně v souladu s právními předpisy České republiky,
- osvědčení, že dotčená osoba je držitelem dokladu o formální kvalifikaci, který splňuje požadavky bodu 1, 2, 3 nebo 5 přílohy č. 1 k zák.č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění.
Podle názoru Komory je výkon shora uvedené svěřené pravomoci
službami obecného hospodářského významu ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění.
Z obsahu Výkonového a honorářového řádu je zcela zřejmé, že byl vydán za účelem naplnění zákonem (§ 23 odst. 6 zák.č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění) Komoře svěřeného oprávnění a současně i povinnosti, a to zejména:
f) pečovat o vysokou úroveň výkonu činnosti autorizovaných osob,
h) vést disciplinární řízení,
l) spolupracovat s orgány státní správy a místní samosprávy,
n) spolupracovat s institucemi podnikatelského a obchodního charakteru a mezi sebou navzájem,
o) spolupracovat s obdobnými zahraničními institucemi,
p) hájit stavovské zájmy autorizovaných osob,
s) spolupracovat s vypisovateli soutěží a výběrových řízení, posuzovat soutěžní podmínky a bránit konání neregulérních soutěží a výběrových řízení.
Pokud by tedy Komoře nebylo svěřeno oprávnění klasifikovat a stanovovat obsahovou náplň činnosti a jednotlivých odborných výkonů dotčených osob, za které je možné požadovat účastníky úkonu sjednanou úplatu, a to včetně možných orientační cen za provedení takových úkonů, nemohla by Komora plnit zákonem jí shora uložené povinnosti a tím by bylo prokazatelně Komoře
znemožněno poskytování služeb obecného hospodářského významu.
Ze shora uvedeného vyplývá, že Úřadem nebyla v dotčeném řízení dostatečně a správně posouzena zcela základní otázka, a to, zda je Komora vůbec takovým soutěžitelem, na kterého se zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, vztahuje.
Současně se podle názoru Komory Úřad nedostatečně vypořádal s jednou ze základních otázek pro správné posouzení věci, kterou je vymezení relevantního trhu. Úřad dospěl k názoru, že relevantním trhem po stránce věcné je trh služeb nabízených autorizovanými inženýry a techniky činnými ve výstavbě. Tento názor opírá o argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného Rozhodnutí, že nezbytnou podmínkou provozování živnosti ve smyslu zák.č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání v platném znění, pro obory pozemní stavby, dopravní stavby, vodohospodářské stavby, mosty a inženýrské konstrukce, technologická zařízení staveb, statika a dynamika staveb, městské inženýrství a geotechnika, je udělení příslušné autorizace Komorou. Pod služby autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě pak Úřad subsumuje výčet výkonů počínaje provedením přípravy zakázky, přes zpracování studie stavby, zpracování a sestavení nezbytné stavební dokumentace až po úkony spojené s dokončením stavby a uvedením stavby do užívání. Úřad však pominul skutečnost, že shora uvedené činnosti mohou vykonávat i nečlenové Komory, členové jiné komory či právnické osoby.
Ze shora uvedených důvodů je podle názoru Komory stejně nesprávné konstatování Úřadu, že na Úřadem časově vymezeném relevantním trhu působí toliko členové Komory.
3.
Závěru, že zákonodárce měl vůli svěřit Komoře pravomoc vydávat ceníky a honorářové řády, svědčí skutečnost, že ji výslovně zakotvil v taxativním vymezení působnosti Komory (§ 23 odst. 6 zák.č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění) .
Nelze se ztotožnit s právním názorem Úřadu, že pojmem "vydávání ceníků a honorářových řádů" je míněna zákonodárcem toliko ediční činnost Komory při realizaci možnosti uveřejňovat ceníky jednotlivých autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Předně nelze použít takto restriktivní jazykový výklad pojmu "vydávání", neboť zcela vybočuje ze systematiky členění ust. § 23 zák.č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění, kde jsou taxativně vymezeny zásadní pravomoci Komory, které by Komora bez výslovného uvedení nemohla vykonávat. Pouhá ediční pravomoc by se zcela vymykala tomuto zjevnému záměru zákonodárce, neboť uveřejňovat ceníky jednotlivých autorizovaných osob by Komora byla oprávněna i bez výslovného zmocnění, a to jako činnost prováděnou za jiným účelem než je dosažení zisku, tedy
ne jako podnikatelskou činnost (podnikáním ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost "za účelem dosažení zisku".
Při takovém zužujícím výkladu pojmu "
vydávat", jak jej Úřad použil ve svém odůvodnění by potom Komora byla například oprávněna
toliko "uveřejnit" vnitřní předpisy Komory, aniž by je byla současně oprávněna vytvořit a přijmout (srov. ust. § 23 odst. 6 písm. i) a j) zák.č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění).
Nelze pominout ani skutečnost, že pokud by zákonodárce měl v úmyslu pojmem "vydávání ceníků a honorářových řádů" svěřit Komoře toliko ediční činnost při vydávaní ceníků a honorářových řádů jednotlivých autorizovaných osob - pak by jistě tuto skutečnost výslovně zmínil tak, jak to učinil
při formulaci ust. § 23 odst. 6. písm d), f), p), r) a t) zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění, kde vždy, měl- li zákonodárce na mysli jednání Komory týkající se autorizovaných osob, pak výslovně pojem "autorizovaná osoba" použil.
Jako
zcela zásadní se jeví ust. § 25 odst. 4 zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění, který zcela vyvrací interpretaci Úřadu, o tom, že citovaným zákonem byla Komoře svěřena toliko ediční pravomoc při uveřejňování ceníků jednotlivých autorizovaných osob. Toto ustanovení
svěřuje výslovně valné hromadě, popř. shromáždění delegátů, pod písm. b) citovaného ustanovení zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění,
pravomoc přijmout honorářový řád. Pojmem přijetí honorářového řádu nelze zcela jistě interpretovat jako pouhé ediční oprávnění Komory.
Shora uvedené argumenty podle názoru Komory svědčí skutečnosti, že Komora jednala na základě zákonem jí svěřeného oprávnění, jež vylučuje porušení ust. 3. odst. 1 zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění.
Výklad Komory současně potvrdila i rozprava k novele zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, přičemž nelze pominout ani skutečnost, že při přípravě a projednání novely zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, tedy při přípravě a projednání zák.č. 224/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebylo oprávnění vydávat honorářové řády ani státní správou ani parlamentem zpochybněno, a to přesto, že nová verze VHŘ již byla vydána.
4.
Pokud jde o závěr Úřadu, že jediným předpisem, který může upravovat problematiku cen je zákon 526/1990 Sb. o cenách, v platném znění, který mj. vymezuje práva a povinnosti právnických osob při regulaci cen, přičemž tento zákon ani jiný - podle názoru Úřadu - neupravuje pravomoc Komory, pak je nutné uvést následující.
Zákon o cenách vznikl v konkrétních historických podmínkách dva roky před přijetím zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Dle názoru Komory pak zákonodárce zcela záměrně svěřil Komoře pravomoc tvořit ceny a vydávat ceníky nebo minimálně se k cenám či případným ceníkům vyjadřovat tak, jak to Komora učinila, právě diskutovaným ustanovením § 23 odst. 6 písm. j) zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění.
Ze všech shora uvedených argumentů má Komora zato, že se nedopustila porušení povinnosti stanovené v ust. § 3 odst. 1 zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění.
5.
Pokud jde o delikt samotný - porušení povinnosti stanovené v ust. § 3 odst. 1 zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, pak jeho skutkovou podstatu spatřuje Úřad v
jednání Komory, která jako "sdružení podnikatelů"
přijala a zveřejnila Výkonový a honorářový řád, údajně obsahující ceny (hodinové sazby, základní honorář), za provedené práce (služby poskytované členy Komory). Ust. § 3 odst. 1 zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, postihuje mimo jiné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které může vést k narušení hospodářské soutěže. Je otázkou právního posouzení, zda přijetí textu VHŘ "představenstvo přijímá text VHŘ" nebo schválení textu VHŘ "představenstvo schválilo VHŘ" je možné podřadit pod pojem
rozhodnutí Komory.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že jednání představenstva Komory nelze podřadit pod pojem "
rozhodnutí Komory" o přijetí honorářového řádu, neboť takovým r
ozhodnutím je dle zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění,
pověřen jiný orgán, a to valná hromada, popř. shromáždění delegátů (viz výše).
Jak vyplývá i z odůvodnění napadeného Rozhodnutí Úřadu o vydání Výkonového a honorářového řádu bylo shromáždění delegátů
pouze informováno. Dne 22.3.2003 se konalo shromáždění delegátů, které, jak vyplývá z usnesení tohoto orgánu, schválilo pouze
- Výroční zprávu ČKAIT za rok 2002,
- Zprávu o hospodaření ČKAIT v roce 2002,
- Návrh rozpočtu ČKAIT pro rok 2003,
- Zprávu dozorčí rady ČKAIT.
Z uvedeného tedy plyne, že Výkonový a honorářový řád nebyl tímto orgánem nikdy schválen.
Je třeba dále zdůraznit, že právě proto,
že nedošlo k "rozhodnutí" Komory o přijetí Honorářového a výkonového řádu v souladu se zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění, tedy valná hromada, popř. shromáždění delegátů jej neschválila,
nemohlo se jednat o platný právní akt rozhodnutí Komory, který by mohl zavazovat Komoru, její členy či třetí osoby.
6.
Komora má dále zato, že Úřad při svém rozhodování nepostupoval dle ust. § 22 odst. 5 zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Česká komora architektů a Český svaz stavebních inženýrů zpracovaly první verzi Výkonového a honorářového řádu již v roce 1993, ve druhém, doplněném a přepracovaném vydání pak v roce 1996. O těchto skutečnostech právní předchůdce Úřadu zcela prokazatelně věděl, neboť o této skutečnosti se dozvěděl v rámci správního řízení vedeného proti České komoře architektů (viz např. Rozklad ČKA ze dne 20.6.1995 proti Rozhodnutí Ministerstva pro hospodářskou soutěž ze dne 7.6.1995, sp.zn. S 14/95)
Pokud tedy na svém zasedání konaném dne 21.11.2002 "představenstvo přijalo text VHŘ" a " schválilo VHŘ a dalo pokyn k tisku", jednalo se
pouze o "technickou novelu" Výkonového a honorářového řádu, v žádném případě však nebyl v daném okamžiku Výkonový a honorářový řád vydán ve smyslu vytvořen, schválen a publikován. V daném momentě došlo skutečně pouze k publikaci "novelizovaného úplného znění" Výkonového a honorářového řádu.
Podle názoru Komory Úřad nebyl oprávněn Komoře pokutu uložit, neboť dle ust. § 22 odst. 5 zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, neboť pokuty podle odstavců 1 až 3 citovaného § 22 lze uložit
nejpozději do 3 let ode dne, kdy se o porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti stanovených tímto zákonem Úřad dozvěděl, nejpozději však do 10 let, kdy k porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti došlo, tedy podle názoru Komory
proběhla minimálně subjektivní tříletá promlčecí lhůta, když Úřad se o vydání Výkonového a honorářového řádu dozvěděl před více jak 3 lety před uložením pokuty.
7.
Publikací Honorářového a výkonnostního řádu nebylo v žádném případě sledováno narušení hospodářské soutěže na trhu služeb autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
Výkonový a honorářový řád, který jak bylo shora uvedeno a v řízení před Úřadem prokázáno, není závazný, má za úkol postihovat profesionální výkony, které zpracovávají inženýři, architekti a technici při výkonu svého povolání, přičemž přímá vazba zhotovitele dokumentace na objednatele - stavebníka dává řadu možností pro výběr důvěryhodného partnera a odpovídající zázemí pro inženýra, architekta a technika k řádnému a nezávislému plnění zakázky.
Výkonový a honorářový řád uvádí výčet výkonů inženýra, architekta a technika v dostatečném členění a s možností jejich kontroly, doporučený obsah dokumentace vybraných výkonových fází a výkon autorského a technického dozoru.
Je tedy zřejmé, že uvedení doporučených cen ve VHŘ nebylo vedeno snahou jakkoliv zasahovat do tržních mechanismů při sjednávání odměny autorizované osoby.
Z tohoto pohledu se pro případ, že by Předseda Úřadu při přezkumu dospěl k závěru, že došlo k Úřadem tvrzenému nedbalostnímu porušení zák.č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v platném znění, ze strany Komory a uložení pokuty nebylo promlčeno, jeví Úřadem Komoře uložená pokuta jako nepřiměřeně vysoká.
Komora dále namítá, že Úřad při rozhodování o výši pokuty pominul skutečnost, že roční rozpočet Komory je vždy navrhován jako vyrovnaný. Pokud by pokuta Úřadem uložená byla splatné do konce března roku 2004, byla by Komora nucena pozastavit i činnosti nezbytné pro řádný chod Komory, zejména pak by byla nucena odložit konání valných hromad oblastí (leden, únor - volby delegátů na shromáždění delegátů) a tím i konání shromáždění delegátů a přípravu na květnový vstup České republiky do EU.
III.
Vzhledem ke skutečnostem výše uvedeným účastník řízení
navrhuje, aby Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15.12.2003, č.j. S 188/03-7531/03-ORP, bylo v plném rozsahu zrušeno a správní řízení č.j. S 188/03 bylo zastaveno.
Česká komora autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
25. 07. 2005
