Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Přihlášení

Navrhování geotechnických konstrukcí podle zásad ČSN EN 1997

Navrhování geotechnických konstrukcí podle zásad ČSN EN 1997

Pořadatel

Druh akce
seminář
Trvání
4 hodiny
Počet bodů
1.0
Archiv
Ne
Přednášející (jméno)
Ing. Ladislav Bukovský
Přednášející (pracoviště)
doc. Ing. Jan Masopust, CSc.
Hlavní odborné téma – program akce
1. Zásady navrhování základových konstrukcí,
- princip mezních stavů v geotechnice,
- ověřování mezních stavů, návrhové přístupy,
- ověření mezních stavů porušení,
- návrhové přístupy pro případy 1.m.s. typu STR a GEO
- geotechnické kategorie,
- návrhové situace,
- metody návrhu základových konstrukcí,
- posouzení návrhu základových konstrukcí statickým výpočtem,
- posouzení návrhu základových konstrukcí zkouškami,
- observační metoda,
- výpočetní modely,
- zatížení v geotechnickém modelu,
- vlastnosti základových půd.

2. Plošné základy
- posouzení mezního stavu porušení,
- posouzení mezního stavu použitelnosti.

3. Hlubinné základy
- druhy hlubinných základů,
- druhy pilot,
- piloty vrtané, technologické zásady
- piloty ražené, technologické zásady,
- zatěžovací zkoušky pilot,
- posouzení únosnosti výpočtem dle zásad 1.m.s.,
- posouzení únosnosti výpočtem dle zásad 2.m.s.,
- skupiny pilot,
- příčné zatížení pilot,
- mikropiloty, technologické zásady, výpočet, použití,
- kotvy, zásady provádění, zkoušky kotev, použití,
- trysková injektáž, technologie provádění, použití.

4. Stavební jámy
- metody a technologie provádění pažených konstrukcí,
- hřebíkování,
- záporové pažení,
- pilotové a mikropilotové stěny,
- podzemní stěny,
- konstrukce z tryskové injektáže,
- posouzení pažících konstrukcí statickým výpočtem,
- prutové modely na tuhých podporách s předem stanoveným zatížením,
- nosník na pružném podkladě, metoda závislých tlaků,
- numerické metody,
- vnější a vnitřní stabilita kotvených pažících konstrukcí,
- způsoby odvodňování stavebních jam,
- stanovení velikosti koeficientu filtrace,
- odvodňování povrchové,
- odvodňování hlubinné,
- zásady monitoringu chování pažících konstrukcí.

5. Některé metody zlepšování vlastností základové půdy
- hutnění a jeho zásady,
- štěrkové polštáře,
- dynamická konsolidace,
- štěrkové pilíře, technologické zásady,
- štěrkové pilíře, návrh a posouzení.
Typ
B
Souhlas se zpoplatněním
ANO

Zakládání staveb se zabývá návrhem, stavbou a kontrolou základů staveb, popřípadě i jejich sanacemi a rekonstrukcemi. Další zájmovou oblastí jsou potom stavební jámy, které tvoří nedílnou součást základů staveb. Jejich budování bývá mnohdy náročnější než výstavba vlastních základů realizovaná ze dna těchto jam. Do oboru zakládání staveb náleží i metody zlepšování vlastností základové půdy a nejnověji též zemní konstrukce a environmentální stavby. Základy jsou nejspodnější částí stavby, jimiž stavba přichází do styku s nejpřirozenějším stavebním materiálem, kterým je základová půda, jež může být tvořena jak horninami a zeminami v přirozeném stavu, tak i uloženinami vzniklými částečně nebo i zcela lidskou činností. Teoretický základ nauky o zakládání staveb tvoří na jedné straně inženýrská geologie a hydrogeologie, mechanika zemin a skalních hornin, na druhé straně pak stavební mechanika a nauka o konstrukcích staveb. To však zdaleka nestačí, neboť nedílnou součástí návrhu základů je znalost o materiálech, tj. zejména o betonu a oceli a stanovení možností realizace těchto základů, což souvisí s otázkami technologickými. V neposlední řadě je třeba posoudit i ekonomii návrhu, neboť ta bývá mnohdy rozhodujícím kritériem při konečném výběru druhu a metody zakládání. Je tedy zřejmé, že při návrhu základů nelze postupovat deduktivní metodou, neboť mnohé souvislosti neumíme ani definovat, natož pak řešit. K cíli vede vesměs metoda induktivní, při níž se eliminují řešení nevhodná a to na základě relativně jednoduchých a jasně formulovaných kritérií. Přesto, že v zakládání staveb vycházíme z moderních teoretických poznatků o fyzikálních principech chování základové půdy a stavební konstrukce, důležitou roli hraje i nadále zkušenost. Ta je ovšem nepřenosná a lze ji nabýt dlouhodobou praxí v oboru. Přesto, že zakládání staveb je komplexní disciplína využívající poznatky z mnoha vědních oborů a syntetizující je do výsledného návrhu vyhovujícího co nejlépe obecně platným, nebo i specifickým kritériím, vznikly v metodologii zakládání staveb v poslední době relativně dva vyhraněné směry, preferující tu, či onu oblast poznání – směr pragmatický týkající se především konkrétního řešení běžných praktických úloh, tj. projektováním a směr týkající se matematického modelování, který se snaží proniknout do širších aspektů geotechnické problematiky. Ideální stav by takový, kdyby oba směry spolupracovaly, což se však zatím neděje.
Přednáška se týká především praktické problematiky v oboru zakládání staveb, kdy se snaží přinést na jedné straně jasně vytyčené metody poznání problémů vč. vlivu tzv. technologických faktorů, které se v mnoha případech ukazují být naprosto klíčové, na straně druhé pak metody a návody, jak tyto problémy prakticky řešit a to v souladu s principy metodiky mezních stavů, jež byly v Evropě přijaty a jsou součástí platné evropské normy ČSN EN 1997-1: Navrhován í geotechnických konstrukcí – Část 1: Obecná pravidla.