Navrhování geotechnických konstrukcí podle zásad ČSN EN 1997

doc. Ing. Jan Masopust, CSc.

 

 

Zakládání staveb se zabývá návrhem, stavbou a kontrolou základů staveb, popřípadě i jejich sanacemi a rekonstrukcemi. Další zájmovou oblastí jsou potom stavební jámy, které tvoří nedílnou součást základů staveb. Jejich budování bývá mnohdy náročnější než výstavba vlastních základů realizovaná ze dna těchto jam. Do oboru zakládání staveb náleží i metody zlepšování vlastností základové půdy a nejnověji též zemní konstrukce a environmentální stavby. Základy jsou nejspodnější částí stavby, jimiž stavba přichází do styku s nejpřirozenějším stavebním materiálem, kterým je základová půda, jež může být tvořena jak horninami a zeminami v přirozeném stavu, tak i uloženinami vzniklými částečně nebo i zcela lidskou činností. Teoretický základ nauky o zakládání staveb tvoří na jedné straně inženýrská geologie a hydrogeologie, mechanika zemin a skalních hornin, na druhé straně pak stavební mechanika a nauka o konstrukcích staveb. To však zdaleka nestačí, neboť nedílnou součástí návrhu základů je znalost o materiálech, tj. zejména o betonu a oceli a stanovení možností realizace těchto základů, což souvisí s otázkami technologickými. V neposlední řadě je třeba posoudit i ekonomii návrhu, neboť ta bývá mnohdy rozhodujícím kritériem při konečném výběru druhu a metody zakládání. Je tedy zřejmé, že při návrhu základů nelze postupovat deduktivní metodou, neboť mnohé souvislosti neumíme ani definovat, natož pak řešit. K cíli vede vesměs metoda induktivní, při níž se eliminují řešení nevhodná a to na základě relativně jednoduchých a jasně formulovaných kritérií. Přesto, že v zakládání staveb vycházíme z moderních teoretických poznatků o fyzikálních principech chování základové půdy a stavební konstrukce, důležitou roli hraje i nadále zkušenost. Ta je ovšem nepřenosná a lze ji nabýt dlouhodobou praxí v oboru. Přesto, že zakládání staveb je komplexní disciplína využívající poznatky z mnoha vědních oborů a syntetizující je do výsledného návrhu vyhovujícího co nejlépe obecně platným, nebo i specifickým kritériím, vznikly v metodologii zakládání staveb v poslední době relativně dva vyhraněné směry, preferující tu, či onu oblast poznání – směr pragmatický týkající se především konkrétního řešení běžných praktických úloh, tj. projektováním a směr týkající se matematického modelování, který se snaží proniknout do širších aspektů geotechnické problematiky. Ideální stav by takový, kdyby oba směry spolupracovaly, což se však zatím neděje.

     Přednáška se týká především praktické problematiky v oboru zakládání staveb, kdy se snaží přinést na jedné straně jasně vytyčené metody poznání problémů vč. vlivu tzv. technologických faktorů, které se v mnoha případech ukazují být naprosto klíčové, na straně druhé pak metody a návody, jak tyto problémy prakticky řešit a to v souladu s principy metodiky mezních stavů, jež byly v Evropě přijaty a jsou součástí platné evropské normy ČSN EN 1997-1: Navrhován í geotechnických konstrukcí – Část 1: Obecná pravidla.

 

 

 

 

 

 

 

 

Dům ČKAIT, posluchárna 1. patro, Sokolská 15, Praha 2

14.00 – 18.00 hod.

Ing. Ladislav Bukovský, předseda výboru oblasti Praha

Ing. Jan Bořek

 

Seminář byl akreditován v rámci projektu celoživotního vzdělávání ČKAIT. Účast na semináři je hodnocena 1 kreditním bodem. Pro členy ČKAIT zdarma. Nabídka teplého a studeného nápoje je v režii výboru OK.