Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Přihlášení

Zřícení schodiště v Praze – poučení z tragické události

Zřícení schodiště v Praze – poučení z tragické události

Před třemi lety došlo v Praze, při realizaci nástavby nájemního domu postaveného v letech 1912 - 1915, ke zřícení původního domovního schodiště s následkem smrtelného zranění jednoho, a těžkého úrazu druhého dělníka. Krátce po havárii se na staveniště dostavila nejen Záchranná služba hl.m.Prahy, ale i  zástupci Policie ČR, HZS, Oblastního inspektorátu práce, Úřadu městské části a soudní znalec z oboru statiky stavebních konstrukcí. Vyšetřování této tragické události vyústilo v obžalobu osob, podezřelých ze spáchání trestných činů (způsobení smrti, resp. těžké újmy na zdraví z nedbalosti) a následné soudní řízení u místně příslušného obecného soudu.  Zároveň obdržela i ČKAIT, v přímé souvislosti s výkonem povolání autorizované osoby, „Podnět k šetření neplnění povinností člena Komory“ - jmenovitě stavbyvedoucího, zodpovědného projektanta a zodpovědného statika. Stěžovatelem zde byl  Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu jako příslušné pracoviště Státního úřadu inspekce práce.

Disciplinární šetření DR a DK ČKAIT vyústilo pouze v obvinění stavbyvedoucího a podání Návrhu na zahájení disciplinárního řízení Stavovskému soudu. Stavbyvedoucím, tedy osobou odpovědnou za odborné vedení stavby, byl autorizovaný technik, s dlouholetou praxí. Disciplinární senát StS ČKAIT zahájil disciplinární řízení, které však následně přerušil ve smyslu §20 odst. 2 písm. a) Disciplinárního a smírčího řádu ČKAIT. Vzhledem k závažnosti následků využilo představenstvo ČKAIT svého práva a  dle  §11 odst 2, písma) zákona č.360/1992 Sb. pozastavilo autorizovanému technikovi autorizaci do doby nabytí právní moci rozhodnutí o ukončení trestního řízení.

V předmětném domě bylo původní domovní dvouramenné  schodiště z pískovcových stupňů, konzolovitě vetknutých do schodišťových zdí (klasické visuté schodiště). Pro komunikační napojení patra střešní nástavby byla (kromě výtahu) realizována další dvě navazující ramena železobetonového schodiště a mezipodesta. Monolitické šikmé desky se stupni  a mezipodesta byly betonovány najednou. Dřevěné bednění ramen bylo podepřeno stojkami, opřenými bodově o některé schodišťové stupně původního schodiště na půdu v úrovni 4.patra. K havárii došlo až 6 dní po zabetonování, v době kdy se po původním výstupním rameni na půdu pohybovali dva stavební dělníci. Došlo zřejmě k prolomení některého pískovcového stupně a následnému dominovému efektu, kdy se zřítila nejen spodní část ramene, ale byla stržena i zbývající schodišťová ramena až do přízemí. Stupně nad místem primárního zborcení byly strženy zábradlím, které konstrukci propojovalo. Nově vybetonované schodiště bylo v té době již samonosné a zůstalo neporušené i se zbytky bednění.

Postupně bylo pro soud vypracováno šest znaleckých posudků z oblasti stavebnictví z různých technických oborů (statika, stavební hmoty, bezpečnost práce).  Jako příčina zřícení schodiště bylo zjištěno opření podpěr bednění o visuté schodiště, jehož nosnost nebyla nikterak předem ověřena, např. stavebně-technickým průzkumem a výpočtem. Hmotnost nově vybetonovaného  schodiště  byla první i šestý den po zabetonování v zásadě stejná. Jeden ze znaleckých posudků uvádí, že dle předpisů platných v době výstavby domu se uvažovalo s užitným zatížením schodiště do obydlených pater 400 kg/m² , pro schody na půdu, navíc s přihlédnutím k opotřebení, by dnes výpočtové zatížení činilo asi o 15% méně, tedy 340 kg/m². Reálné zatížení v době betonáže nového schodiště bylo ovšem podstatně vyšší, cca 537 kg/m² - velikost užitného zatížení kamenného schodiště (pískovcového stupně) tak byla výrazně překročena, což mohlo způsobit vlasové trhlinky, neviditelné pouhým okem. Došlo k dosažení naprostého limitu únosnosti některého schodišťového stupně. V okamžiku , kdy došlo k dalšímu, byť minimálnímu přitížení např. pohybem osoby, překročilo zatížení zřejmě limitní mez a došlo k destrukci.

Stavba probíhala podle stavebním úřadem ověřené dokumentace pro stavební povolení, doplňované dle nároků jednotlivých stavebních řemesel formou dodatků (např. výkresy výztuže). Stavební povolení bylo vydáno na základě řádně vypracované a úplné DSP. Stavební úřad ani investor nevyžadoval vypracování DPS, autorský dozor nebyl investorem objednán, jakýsi „technický“ dozor často prováděl sám jednatel firem investora i zhotovitele v jedné osobě (stavební podnikatel), ač vzděláním ekonom. Kontrolní dny neprobíhaly vůbec. Stavebník (investor) uzavíral s jednotlivými pracovníky  dohody o dílo, i když jejich předmětem bylo provedení konkrétních prací (zřejmě s úmyslem vyhnout se povinnostem zaměstnavatele, vyplývajících ze zákoníku práce). Se stavbyvedoucím uzavřel dohodu o odborném vedení stavby. Všichni pracovníci byli řádně poučeni o bezpečnostních rizicích a seznámeni s pravidly BOZP, všichni pracovníci (vč. stavbyvedoucího) byli v zásadě zaměstnanci investorské firmy (a zhotovitele). Soud konstatoval, že stavba byla řádně vedena a stavební podnikatel nebyl povinen určit koordinátora bezpečnosti práce, protože se na stavbě nepohybovalo současně více jak 20 fyzických osob po dobu delší než jeden pracovní den (zákon č.309/2006 Sb.).

Způsob provedení betonářského bednění a jiných pomocných konstrukcí je dán dílenskou (výrobně-technickou) dokumentací, kterou si samostatně zajišťuje zhotovitel díla. Tato dokumentace zde nebyla vypracována, neboť ji nikdo nepovažoval za nutnou. Problematiku bednění by ovšem neřešila ani dokumentace pro provedení stavby, i v případě, že by tato dokumentace byla zpracována podle vyhlášky č.499/2006 Sb. Tesaři, jejichž smluvním úkolem bylo úplné zhotovení bednění nového schodiště, u soudu obhajovali opření stojek o stupně stávajícího schodiště slovy, “… že to tak dělají vždycky“.

Dle názoru soudu vedlo v konečném důsledku ke zřícení schodiště, s fatálními následky, porušení zákonných povinností stavbyvedoucího, který bez kontroly a následné přejímky dokončeného bednění (s písemným záznamem) dal pokyn jiné partě pracovníků k betonáži. Dle §153 odst.1 (stavebního) zákona č. 183/2006 Sb.  je povinností stavbyvedoucího zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, vyplývající ze zvláštních předpisů (zde zákon č.309/2006 Sb., zákon č.262/2006 Sb., nařízení vlády č.101/2005 Sb. a nařízení vlády č.591/2006 Sb.). Platí např., že bednění musí být těsné, únosné a prostorově tuhé, únosnost bednění a jeho podpěrné konstrukce musí být doložena statickým výpočtem, s výjimkou prvků bez konstrukčního rizika. Dle názoru soudu stavbyvedoucí měl  a mohl vědět, že únosnost podpěrných konstrukcí (vč. původního schodiště), musí být doložena statickým výpočtem. Měl tedy povinnost koordinovat průběh prací na stavbě a iniciovat potřebu vyhotovení projektové dokumentace pro realizaci stavby v tomto nezbytném rozsahu. Menší podíl viny soud spatřoval také v (ne)činnosti stavebního podnikatele, jednatele investorské a současně i zhotovitelské firmy, který zajišťoval pouze financování stavby a jeho logistickou část. Přesto měl jako zaměstnavatel povinnost řídit se §§ 101, 102 zákoníku práce (zákon č.262/2006 Sb.), a to organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byli zaměstnanci chráněni např. proti pádu nebo zřícení (zákon č.309/2006 Sb.) a pro bezpečný stav pracoviště vycházet z hodnocení rizik vyplývajících z možných zdrojů ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců ve vztahu k vykonávané činnosti. Nenechal však zpracovat podrobnou realizační dokumentaci, měl zajistit stavební dozor. Bylo rozhodnuto, že z objektivní zodpovědnosti firmy je nutno dovodit i osobní odpovědnost konkrétních osob.  Soud nakonec došel k názoru, že oba obžalovaní si alespoň dodatečně uvědomili svou odpovědnost a i proběhlé trestní řízení  a náhrada škody je pro ně zkušeností, která je přiměje do budoucna  k větší opatrnosti. Soud, s přihlédnutím k jejich dosavadní bezúhonnosti, proto uložil (podmíněné) úhrnné tresty odnětí svobody v trvání 2 let (podmíněně odložený na zkušební dobu 4 let), resp. v trvání 1 roku (podmíněně odložený na zkušební dobu 3 let). Zároveň jsou oba povinni zaplatit pozůstalým po zemřelém pracovníkovi náhradu škody ve výši statisíců korun, dále nižší částku zdravotní pojišťovně. Tresty potvrdil i odvolací soud s tím, že stavbyvedoucí byl navíc odsouzen k trestu zákazu činnosti (zákazu funkce autorizovaného technika) na dobu 5 let, tj. v polovině zákonné trestní sazby.

Stejně jako ČKAIT, ani obecný soud nestíhal zodpovědného projektanta a statika, protože příčina havárie neměla žádnou příčinnou souvislost s jejich činností. V dokumentaci pro stavební povolení bylo uvedeno doslova „…tato dokumentace je pro stavební povolení a není dokumentací prováděcí ani výrobní“. Disciplinární senát Stavovského soudu ČKAIT obnoví disciplinární řízení s autorizovaným technikem (stavbyvedoucím na předmětné stavbě) po nabytí právní moci soudního rozsudku.

V případě vyšetřování smrtelného úrazu na stavbě musí být vždy nalezen viník – a to i s využitím málo používaných či méně frekventovaných právních norem, předpisů apod. I když se jedná o výjimečnou událost, a na řadě podobných staveb se „nikdy nic nestalo“, určitě se vyplatí preventivně věnovat cenný čas i důsledné eliminaci možných příčin takových havárií.

Ing. Jan Korbel

                                                                                         předseda Stavovského soudu ČKAIT