Ing. V. Honzík vzpomíná na povodně 2002

20 let od povodně: opět si zahráváme? Ing. Václav Honzík – 2. část

Druhým z autorizovaných inženýrů, který se ohlédl za povodní v roce 2002, je Ing. Václav Honzík – jeden ze zakládajících členů ČKAIT a stále aktivní a uznávaný odborník v oboru Statika a dynamika staveb. Tehdejší přírodní katastrofu, a zejména její následky, řešil před dvaceti lety v Plzni. Naše otázky jej inspirovaly k vlastní rozsáhlejší vzpomínce-úvaze.

Plzní protékají čtyři řeky. Při deštích, k nimž došlo v roce 2002, byly rozvodněné všechny. Úslava, která protéká Božkovem a Doubravkou, nemá na svém toku žádnou přehradu, jež by mohla její tok regulovat. Vnitřní Plzně se však dotýká pouze částečně. Povodí další řeky, Radbuzy, zahrnuje část kolem Stodu. Těsně před Plzní ji „krotí“ přehrada České údolí. Úhlava má přehradu u Nýrska a vlévá se do Radbuzy v Plzni pod přehradou v Českém údolí. Na toku poslední z kvarteta plzeňských řek, Mže, se nachází přehrada Hracholusky.

Všechny tyto řeky byly v roce 2002 rozvodněny natolik, že údaje dokládaly více než stoletou vodu (Q100). Radbuza, jež protéká vnitřním městem a má regulaci v poměrně vysokém korytu, vystoupala mimo své koryto. Byla snaha zadržet vodu zvýšením hrází pomocí pytlů s pískem. Na Radbuze jsou však postaveny dvě ocelové lávky ve tvaru U a hrozilo nebezpečí, že při porušení v kloubu se lávky utrhnou a poplavou po spádu řeky. Cestou by narazily do mostu U Jána, který by náraz nevydržel. Situaci jsme proto soustavně kontrolovali. K zaplavení ložisek naštěstí nedošlo, a to i díky pytlům s pískem chránícím nábřeží.

Došlo však ke zpětné vlně mezi Mží a Radbuzou, která zaplavila Sady 5. května. Rovněž bylo zaplaveno údolí, jímž vede tramvaj spojující vnitřní město a sídliště Lochotín. Spojení bylo možné uskutečnit pouze přes starý (Saský) most, který však neměl ani dostatečnou únosnost, ani dostatečnou šířku. Plzeň tudíž byla prakticky neprůjezdná.

Významnou pomoc tehdy nabídla ČKAIT. Vedení města plně spolupracovalo, což mělo příznivý a hlavně rychlý účinek na sanaci škod.

V té době měla naše projektová kancelář Torion k dispozici celkem čtyři statiky. Společně s dalšími oborovými kolegyněmi a kolegy jsme se zaměřili především na čtvrť Roudná. Tato část mezi Severním předměstím a Vnitřním města byla vodou postižena nejvíce. Bylo třeba zde prohlédnout prakticky každý objekt a vyjádřit se k jeho stavu. Ve spolupráci se stavebním obvodem Plzeň 1 jsme utvořili dvou až tříčlenné skupiny statiků, jež věděly, které objekty mají prohlížet a jak postupovat.

Vzhledem k tomu, že ne každý měl zkušenosti s narušenou statikou objektů, bylo možno při pochybnostech konzultovat se zkušenějšími. Veškeré závěry se nakonec ukázaly jako správné. Vstup do objektů zajišťoval příslušný městský obvod. Většina z budov, přičemž zdaleka nešlo jen o obytné stavby, měla zcela zaplavené suterény. Vyneslo se nekonečné množství odpadu.

Výsledek: po povodních byly objekty ve stavu, že do nich bylo možné umístit drobné provozovny a Roudná se stala vyhledávanou čtvrtí. Přitom před povodní se vzhledem k fyzickému stavu objektů uvažovalo o jejich zbourání a nové panelové výstavbě. Pravda, několik domů bylo skutečně nutné zbourat. Záchrana by stála mnohem více než jejich stržení.

Kromě Roudné jsme samozřejmě prohlíželi poškozené objekty i v jiných částech města. K asi nejznámějším patřil dům, v jehož suterénu se zachovaly stopy po působení Františka Křižíka. Památkáři chtěli dům zachovat, ač nebyl památkově chráněn. Poškození suterénu, pod nímž vedlo původní koryto řeky, však bylo takového rozsahu, že bylo výhodnější dům odstranit. Na jeho stavu se negativně podepsal také fakt, že kolem objektu byla vedena tramvajová doprava.

Každé rozhodnutí o zbourání určitého objektu doprovázel posudek, výpočet nebo odborný názor. Nechtěli jsme udělat unáhlený krok. A to i přesto, že jsme upřednostňovali ochranu životů a zdraví před eliminací materiálních nebo finančních škod.

Mnoho objektů jsme kontrolovali, a to nejen kvůli vyčíslení škod, ještě dlouho poté, co se řeky vrátily do svých koryt. Vše probíhalo organizovaně a v těsné spolupráci s městem i jeho obvody. Právě ona souhra, díky které se všechna rozhodnutí ukázala jako správná a nebylo třeba je korigovat, byla možná tou nejdůležitější zkušeností, již jsem si z roku 2002 odnesl. Samozřejmě vedle poznání následků této mimořádné situace. Kdyby se povodně vyskytly dnes, museli bychom je znovu zvládnout. Je však otázkou, jak by se zachovalo současné politické vedení kraje a města.