Novela NSZ přináší bezprecedentní rozšíření odchylek od požadavků na výstavbu
Pouze na rychlost stavebního řízení vsadila Poslanecká sněmovna PČR prosazením velké novely nového stavebního zákona, který včera podepsal prezident České republiky. Jeden z mnoha problémů, který tato novela přináší, vypadá poměrně nenápadně a pro mnohé možná i líbivě. Zákonodárci ve své snaze „nastartovat české stavebnictví“ totiž chtějí umožnit bezprecedentní rozšíření odchylek od požadavků na výstavbu. Přitom právě technické normy ve stavebnictví určují základní standardy kvality, ale i bezpečnosti uživatelů. Erozi obou základních požadavků podle České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) tažení proti normám spouští. Nové principy ve stavebním právu, jehož část má začít platit už od 1. října, totiž pracují s nárokovostí povolení a minimalizací rozsahu projektové dokumentace potřebné pro povolení stavby.
Záměr stavět, tedy vytváření podmínek pro bydlení, práci, podnikání a život lidí, se podle této schválené novely nadřazuje všem dosavadním principům – v některých případech i veřejnému zájmu, územnímu plánu nebo majetkovým či osobnostním právům, které vyplývají z jiných zákonů či dokonce ústavy. „Zažili jsme v devadesátých letech po sametové revoluci divokou liberalizaci v ekonomice, aby až se zpožděním byly doceněny některé regulační nástroje. Zřejmě tím samým musí v zájmu jen malé části stavebníků projít i celé stavebnictví. Je však skandální, že podobné změny se dějí bez zapojení odborníků. Jde o nebezpečný hazard,“ varuje předseda ČKAIT Ing. Robert Špalek.
Nastolený proces liberalizace povolovacích řízení bude mít podle inženýrské komory negativní dopad na práci projektantů a stavbyvedoucích, ale i uživatelů staveb a vystavěného prostředí. Rozvolněné požadavky na výstavbu kladou mnohem větší nároky na jejich odpovědnost. Normy se mají rušit, ale trestněprávní doživotní odpovědnost autorizovaných osob zůstává. A protože hlavní slovo bude mít pouze stavebník a jeho ekonomický zájem, bude ČKAIT autorizovaným osobám (projektanti i stavbyvedoucí) doporučovat, aby odmítaly sporné záměry. Do takové kategorie spadají i ty, kde stavebník nebude ochoten objednat projektovou dokumentaci v potřebném rozsahu, což bude většinou nad rámec minimalizovaných požadavků dle nových právních předpisů, či případy, kdy stavebník nebude mít jasně definovaný záměr v podrobnosti, která nahradí rušené normy nebo když záměr bude v rozporu se základními požadavky na stavby, zejména v rozporu s požadavky na bezpečnost staveb.
Druhou možností je, aby navýšení rizika autorizované osoby zohlednily ve svém honoráři. U rizikových projektů, u nichž v povolovacím řízení nebudou dobře vyváženy ekonomické zájmy stavebníka se zájmy ostatních účastníků či dokonce s veřejnými zájmy, se totiž autorizované osoby s vysokou mírou pravděpodobnosti mohou stát aktéry letitých soudních sporů. V nich ponesou odpovědnost za návrh nebo realizaci problematického řešení ekonomicky výhodného pouze pro stavebníka. Současné změny ve stavebním právu tak povedou k tomu, že řada sporů se přesune ze stavebních úřadů k soudům a budou se řešit podle občanského zákoníku, tedy z veřejnoprávní roviny do roviny občanskoprávní. Čekání na nové judikáty soudů jako vodítko pro další sporné případy zcela jistě ke zrychlení ani ke zlevnění výstavby nepovedou, naopak - soudní spory nejsou levné ani rychlé. Popsaná situace se přitom týká nejen soukromých stavebníků, ale i veřejných zakázek.
Opouštět technické normy jako nástroje ochrany zdraví a života uživatelů i vlastníků staveb navíc v době, kdy vlivem velké reformy systému stavebních úřadů bude zcela jistě docházet k jejich přetížení, je velmi nebezpečné. Pravidla a parametry určuje především příslušný stavební zákon, dále jeho prováděcí předpisy a teprve poté až české technické normy. To jsou přitom sice převážně nezávazné, ale tím, že definují základní standardy, jsou významné z hlediska ochrany zájmů spotřebitelů-uživatelů staveb a plnění požadavků na ně.
ČKAIT proto apeluje na volené zástupce a jejich aparáty, aby k případné hromadné revizi norem přistupovali promyšleně a zodpovědně. Mimo jiné na základě skutečné znalosti procesů užití norem a v aktivní součinnosti s profesními komorami, zejména ČKAIT, a v součinnosti s Českou agenturou pro standardizaci, s.p.o., jež proces tvorby a vydávání národních norem zajišťuje.
České technické, v tomto případě stavební, normy (ČSN) jsou ukazatelem minimálních, praxí ověřených kvalitativních požadavků při návrhu, realizaci i užívání staveb. Obecně je třeba říci, že revize norem probíhají průběžně, a to v souladu s rozvojem vědy a techniky, lidským poznáním a měnícími se požadavky právních předpisů. Normy jsou významné nejen z hlediska stavebního práva, ale i z hlediska práva občanského, kde nastavují standard provedení nějaké činnosti, minimální požadavky na výrobky a jejich vlastnosti. Ten je často využíván i obecnými soudy při řešení sporů o splnění požadavků na kvalitu stavby.
Rezignace na české technické normy se propíše do kvality staveb a vystavěného prostředí a zvýší chaos v celém stavebnictví. Evropské normy (ČSN EN), které musíme zavádět do systému norem, nelze rušit. Technické normy jsou dokumentované dohody, které pro všeobecné a opakované použití poskytují pravidla, směrnice, pokyny nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků. Definují požadavky, které zajišťují, aby materiály, výrobky, postupy a služby vyhovovaly danému účelu.
„Z toho vyplývá, že i když norma není závazná z hlediska stavebního práva, může být významná z hlediska práva občanského. Navíc představte si, že bychom používali jiné závity na spojování trubek, než jsou standardizované a jak bychom si doma osadili vodovodní baterii na atypický závit. Technické normy jsou významné z hlediska ochrany zájmů spotřebitelů uživatelů staveb. Změny nemají a nemohou sloužit zájmu pouze menší části stavebníků,“ argumentuje Ing. Ladislav Bukovský, předseda Technické komise ČKAIT, autorizovaný inženýr v oboru Pozemní stavby a v oboru Zkoušení a diagnostika a soudní znalec.
Vznik technických norem souvisí s rozvojem průmyslové a stavební výroby a dalších odvětví a oborů, pro něž vytvářejí společná pravidla pro výrobu a použití. Ve stavebnictví chrání veřejný zájem a stanoví minimální požadavky na kvalitu staveb. Na to ostatně ČKAIT upozornila už v roce 2024 otevřeným dopisem tehdejšího premiéra Petra Fialu, jemuž „proklestění“ systému norem doporučili někteří členové poradního orgánu vlády - NERV. Ten by sice po volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2025 zrušen, nastoupený směr ovšem zůstal beze změny. Inženýrská komora zastává názor, že rezignace na české technické normy se propíše do kvality staveb a vystavěného prostředí a zvýší už nyní očekávaný chaos v celém stavebnictví.
Jedním z mnoha příkladů velmi problematického rozvolnění technického požadavku, na který ČKAIT opakovaně upozorňuje a který se týká každého běžného občana této země, je nově definovaný požadavek na schodiště v bytových domech. Zatímco dosavadní požadavky definovaly respektování přístupnosti a bezbariérového užívání i u schodiště v bytovém domě definováním minimálních parametrů včetně rozměru stupně, který zejména v bytových domech bez výtahu garantoval standard bezpečnosti pro osoby v každém věku i různém zdravotním stavu, tedy pro malé děti, nemocné i starší osoby, současná právní úprava na tyto skupiny osob nebere zřetel. I na hlavním schodišti mohou být strmé a úzké schody, tedy schody pro část uživatelů nebezpečné.
Ekonomický zájem stavebníka se tak povýšil nad zájem budoucího bezpečného užívání. Ale budou takové budovy pojistitelné? Budou uživatelé těchto domů pojistitelní? A co se stane v případě úrazu? Jak se podaří záchranářům snést nesnesitelné, tedy zraněnou osobu? A kdo bude nakonec za takový úraz odpovědný? Stavebník? Uživatel, který si takový dům koupil? Anebo projektant a stavbyvedoucí, kteří takovou budovu na žádost stavebníka zrealizovali?
Z výzkumů zabývajících se bezpečností pohybu po schodišti přitom plynou jednoznačné závěry – dostatečně široké a nižší schodišťové stupně představují menší riziko pádu. Problém bezpečnosti a rizika pádu u menší šířky schodišťového stupně nastává při sestupu směrem dolů po schodišti, kdy část chodidla přesahuje přes hranu schodišťového stupně. Podmínky bezpečného pohybu osob po schodišti jsou zároveň ovlivněny zvyšující se průměrnou velikostí lidských chodidel včetně zvětšujících se nohou u dětí. Např. průměrná velikost chodidel v 50. letech minulého století byla u žen 22 cm (velikost č.35), v 70. letech 23,5 cm (velikost č. 37), v současné době je to u žen 25,5 cm (velikost č. 39). U dospívajících dívek je dle dat Lékařského podiatrického centra Praha je velikost chodidel č. 42 až 43.
„Poslední změna požadavků na schodiště je v naprostém rozporu se statistickými údaji, z nichž vyplývá, že lidstvo roste. Každých 10 let se v průměru zvětší o 1 cm lidské chodidlo, každých 10 let je v průměru o 1 cm větší výška člověka. A skutečnost, že rosteme, by měla s sebou přinést i daty podloženou regulaci minimálních rozměrů staveb a jejích částí. Místo abychom minimální rozměry staveb přizpůsobovali zvětšujícím se rozměrům současné populace, jdeme v definici minimálních požadavků opačným směrem. Lidé rostou a prostory pro bydlení se zmenšují,“ argumentuje Ing. Renata Zdařilová, Ph.D., členka představenstva ČKAIT, autorizovaná inženýrka v oboru Pozemní stavby a v oboru Městské inženýrství.
Podle ní by tedy revize norem měla probíhat průběžně, avšak v souladu s rozvojem vědy a techniky a antropometrie, nikoliv přesně naopak. Tedy průběžná aktualizace obsahu norem je nezbytná, nesmí se však jednat o redukce poplatné politickému zadání či úzkých lobbistických skupin…
ČKAIT i směrem ke svým členům zdůrazňuje, že za odbornou úroveň, tedy i správnost a kvalitu návrhu stavby, odpovídá projektant. Ten rovněž odpovídá za splnění požadavků na výstavbu při zpracování projektové dokumentace. Za provedení stavby odpovídá stavbyvedoucí, který musí mít detailní informace o minimálních požadavcích, jak má být stavba provedena. Bez platných technických norem nelze ani zadávat a kontrolovat veřejné zakázky.
„V případě chybějících norem musí být všechny požadované vlastnosti detailně popsány v projektové dokumentaci, což násobně zvýší její pracnost, tedy cenu a prodlouží termíny zpracování. Je to tedy v přímém rozporu s deklarovaným požadavkem na urychlení přípravy staveb. Existence a užívání norem jsou nezbytné pro posuzování odpovědnosti za jakost a bezpečnost stavby a dalších vlastností stavby. A to v případě sporů je velmi složité bez technických norem, v kontextu právně pozitivního českého práva pak zhola nemožné. Pokud existují rozpory v technických normách je potřebné, aby ten, kdo se jimi cítí poškozen, vyzval Agenturu ČAS k odstranění rozporů,“ shrnuje na závěr Ing. Ladislav Bukovský.
Pro více informací kontaktujte:
Ing. Markéta Kohoutová
vedoucí Tiskového oddělení ČKAIT
Jiří Hlinka
Externí komunikace
