Problematika oprávnění autorizovaných osob ČKAIT zpracovávat územní plány
V současné době Magistrát hl. m. Prahy, v souladu se zmocněním vyplývajícím ze zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, pořizuje územní plán hlavního města Prahy. Podle informací, kterých se mi dostalo, je uvažováno o tom, že územním plánem bude vymezeno území, ve kterém musí architektonickou část projektové dokumentace vypracovat pouze autorizovaný architekt. Jsem toho názoru, že tato snaha je v rozporu s rozsahem územního plánování podle § 19 stavebního zákona a § 43 téhož zákona, který upřesňuje obsah a účel územního plánu. Konkrétní úkoly, kterými se musí pořizovatel zabývat musí být v relevanci s cílem zmíněných ustanovení. Smyslem ani cílem územního plánování není stanovit, kdo jedině smí vypracovávat projektovou dokumentaci v řešeném území. Lze však, jak lze dovodit z § 18 písm. a) zák. č. 360/1992 Sb., označit v územním plánu pozemní stavby architektonicky či urbanisticky významné. Nevymezuje se území, ale stavby. Je zvlášť alarmující, že i v ostatních částech republiky se schvalují nové územní plány, kde jsou vymezena území, kde projektovou dokumentaci mohou zpracovávat jenom autorizovaní architekti. Vážený pane řediteli, obracím se na Vás s žádostí, abyste v rozsahu svého oprávnění vyplývajícího z § 8 a § 11 stavebního zákona vykonávat státní dozor ve věcech územního plánování, projednal vytýkaný postup pořizování územního plánu s Magistrátem hl. m. Prahy. Není zájem nikoho, aby vydaný územní plán hlavního města Prahy byl opět z hlediska zákonnosti přezkoumáván soudem.
Stanovisko ředitele odboru územního plánování MMR ČR k výše uvedené problematice z července 2013:Děkuji za Váš dopis ze dne 28.6.2013, ve kterém uvádíte, že „……je uvažováno o tom, že územním plánem bude vymezeno území, ve kterém musí architektonickou část projektové dokumentace vypracovat pouze autorizovaný architekt.“ a ve kterém žádáte, abych „…v rozsahu svého oprávnění vyplývajícího z § 8 a § 11 stavebního zákona vykonávat státní dozor ve věcech územního plánování, projednal vytýkaný postup pořizování územního plánu s Magistrátem hl. m. Prahy.“
Na základě Vašeho upozornění jsem uložil znovu prověřit text materiálu „ÚZEMNÍ PLÁN HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY (METROPOLITNÍ PLÁN) ZADÁNÍ návrh k projednání podle § 47 stavebního zákona, znění březen 2013“, ke kterému MMR zaslalo „Výzvu k odstranění nedostatků v zadání MPHMP podle § 171 odst.3 stavebního zákona“ v dopise čj. 13542/2013-81 ze dne 9.4.2013.
Formulace „…vymezí Metropolitní plán … území, pro které může zpracovávat architektonickou část projektové dokumentace pouze autorizovaný architekt.“ je ve smyslu Vašeho upozornění skutečně v rozporu konkrétně s vyhláškou č. 500/2006 Sb., ve znění vyhl. č. 458/2012 Sb., příloha č.7 I. odst. 2 písm. f).
Upozornění na tento rozpor s platným právním předpisem bude bezodkladně zasláno pořizovateli územního plánu hlavního města Prahy a Vám na vědomí.
Ve Vašem dopise rovněž uvádíte „Je zvlášť alarmující, že i v ostatních částech republiky se schvalují nové územní plány, kde jsou vymezena území, kde projektovou dokumentaci mohou zpracovávat jenom autorizovaní architekti.“
Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor územního plánování (dále jen „ministerstvo“), dosud nezaznamenalo konkrétní případ výše uvedeného vymezování „území, kde projektovou dokumentaci mohou zpracovávat jenom autorizovaní architekti“. Máte-li kromě pořizovaného územního plánu hl. m. Prahy informaci o jiném konkrétním územním plánu, ve kterém došlo k pochybění ve smyslu Vašeho upozornění, prosím o sdělení této informace, aby mohl být každý konkrétní případ posouzen příslušným nadřízeným orgánem územního plánování, tj. krajským úřadem. S ohledem na Vaši konkrétní informaci zařadí ministerstvo tuto problematiku na program metodické porady s krajskými úřady, které jsou na úseku územního plánování nadřízenými správními orgány při pořizování územních plánů.
Děkuji, že jste se v dané věci obrátil na ministerstvo, které využije svých zákonných kompetencí při sjednocování výkonu přenesené působnosti na úseku územního plánování s cílem, aby k výše uvedenému vymezování území nedocházelo.
Pozn.: Legislativní komise ČKAIT potvrzuje, že upozornění MMR ČR na tento rozpor s platným právním předpisem bylo bezodkladně zasláno pořizovateli územního plánu hlavního města Prahy (22.7.2013), Krajskému úřadu Královohradeckého kraje (8.8.2013) a ČKAIT na vědomí.
Následující dvě sdělení navazují na problematiku vymezování architektonicky nebo urbanisticky významných staveb v územních plánech, která byla zveřejněna v Z+i 4/2013.
- ČKAIT (MMR ČR obdrželo na vědomí) obdržela 15. 10. 2013 sdělení KÚ Královohradeckého kraje k podání týkající se problematiky vymezování architektonicky nebo urbanisticky významných staveb v územních plánech následujícího znění:
- ČKAIT obdržela 19. 11. 2013 od Ing. Tomáše Sklenáře, ředitele odboru územního plánování MMR ČR následující datovou zprávu (doručenou v kopii ČKAIT OK Hradec Králové, Krajský úřad Hradec Králové a ČKA):
- Ve sdělení krajského úřadu je uvedeno cit. „…dospěl Krajský úřad Královohradeckého kraje k závěru, že stavební zákon přímo neumožňuje územnímu plánu vymezovat okruh závazně řešených problematik nad rámec zákonného zmocnění, tedy výslovně „vymezovat v obsahu územního plánu architektonicky nebo urbanisticky významné stavby, pro které může vypracovat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt“.
- Ve sdělení KÚ je uvedeno cit. „Zmíněná ustanovení pak ukládají správnímu orgánu povinnost vždy před tím, než přistoupí k aplikaci některého právního ustanovení, nejen si položit, ale i současně odpovědět na otázku, zda konkrétní ustanovení, které chce aplikovat na konkrétní případ, je v souladné s ústavními zákony č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ….“
- Sdělení KÚ v odstavci „Zde je třeba uvést, že sama skutečnost, že nějaká otázka je předmětem řešení územního plánu, resp. Obsahem opatření obecné povahy, neznamená, že takové řešení automaticky zbavuje správní orgán – stavební úřad v rámci konkrétního správního řízení povinnosti zabývat se jednak principy již zmíněných zákonů č. 1 a 2/1993 Sb., základními pravidly správního řádu a dále i obsahem stavebního zákona zejména jeho čl. II přechodných ustanovení bod 4. Ve zmíněném článku II., bod 4 stavebního zákona se výslovně stanoví, že části územně plánovací dokumentace, které podle zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti zákona č. 350/2012 Sb., nemohou být její součástí, se nepoužijí a při nejbližší aktualizaci nebo změně musí být z této dokumentace vypuštěny.“ Navozuje dojem, že ustanovení uvedené v Příloze č. 7 bodě I. odst. 2 písmene f) se podle článku II. Bodu 4 zákona č. 350/2012 Sb. nepoužije.
- K vlastnímu ustanovení uvedenému v Příloze č. 7 bodě I. odst. 1 písmeno f) vyhlášky Ministerstvo uvádí. Toto ustanovení, jak již bylo uvedeno výše, má právní oporu v zákoně č. 360/1992 Sb. Vymezení architektonicky nebo urbanisticky významných staveb, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt, není povinnou součástí „výrokové části“ územního plánu. Toto vymezení projektant provede jen v případě, že je to účelné. Účelnost využití tohoto ustanovení vyhlášky musí být řádně odůvodněna v části „odůvodnění“ územního plánu. Pokud není využití tohoto ustanovení dostatečně odůvodněno, jedná se o nepřiměřený zásah do práva podnikat v oblasti výkonu činností upravených zákonem č. 360/1992 Sb.
Krajský úřad Králohradeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu obdržel podání České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, oblastní kanceláře Hradec Králové, týkající se problematiky obsahu územních plánů obcí. Následně obdržel od Ministerstva pro místní rozvoj ČR k vyřízení dopis předsedy České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) č. j. 1031/2013 ze dne 25. 7. 2013 věnovaný stejné problematice, konkrétně územnímu plánu Hradec Králové a Trutnov.
Předmětem podání ČKAIT je problematika vymezování architektonicky nebo urbanisticky významných staveb, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt, v obsahu územních plánů obcí.
Krajský úřad Královohradeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu se na základě výše uvedeného seznámil s obsahem obou podání a po jejich posouzení sděluje následující:
Z obsahu ustanovení § 43 odst. 1 a 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Vyplývá, že územní plán jednak stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury a dále že vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že stavební zákon konkrétním výčtem okruhů problematik zmocnil územní plán k jejich řešení. Na základě této skutečnosti dospěl Krajský úřad Královohradeckého kraje k závěru, že stavební zákon přímo neumožňuje územnímu plánu vymezovat okruh závazně řešených problematik nad rámec zákonného zmocnění, tedy výslovně „vymezovat b obsahu územního plánu architektonicky nebo urbanisticky významné stavby, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt“. Ze strany Krajského úřadu Královohradeckého kraje je třeba připomenout, že při posuzování obsahu § 43 stavebního zákona pro následnou aplikaci nemohl odhlédnout od obsahu jiných zákonů, které představují ve svém souhrnu určité mantinely a omezení pro volné správní uvážení orgánu veřejné správy při jejich výkonu.
V prvé řadě se jedná o ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústavy české republiky, konkrétně její čl. 79. Předmětné ustanovení výslovně ukládá, aby ministerstva a jiné správní úřady a orgány územní samosprávy vydávaly právní předpisy pouze na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Obdobnou povinnost obsahuje i § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle kterého správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.
Zmíněná ustanovení zákonů pak ukládají správnímu orgánu povinnost vždy před tím, než přistoupí k aplikaci nějakého právního předpisu, nejen si položit, ale i současně odpovědět na otázku, zda konkrétní ustanovení, které chce aplikovat na konkrétní případ, je souladné s ústavními zákony č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, a zák. Č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Zde je na místě uvést, že jestliže tak musí činit z úřední povinnosti v případě aplikace zákonů, jako předpisů nejvyšší právní síly, o to více pozornosti pak musí věnovat správní orgán při svém postupu problematice použití podzákonných norem, např. vyhlášek příslušných ústředních orgánů státní správy, popř. opatření obecné povahy vydaných v úrovni obcí v procesu územního plánování podle stavebního zákona.
Pro použití těchto podzákonných norem platí jednak pravidlo, že jejich obsah musí vycházet z obsahu zákona, tedy vyjádřené vůle zákonodárce, stručně řečeno jimi stanovené požadavky se musí opírat o konkrétní věcná zmocnění v obsahu konkrétního právního ustanovení zákona, přičemž, jak již bylo výše uvedeno, musí být takové ustanovení daného zákona navíc souladné s požadavky zákonů č. 1 a 2/1993, představující ústavní pořádek ČR.
S ohledem na výše uvedené se proto Krajský úřad Královohradeckého kraje , odbor územního plánování a stavebního řádu v první řadě zabýval otázkou dohledání souvislostí týkajících se zmocnění ze stavebního zákona pro regulaci profesní činnosti fyzických osob, které získaly oprávnění k ve výkonu vybraných činností ve výstavbě podle zvláštního právního předpisu ve smyslu § 158 stavebního zákona v rámci územně plánovací činnosti (dále jen „autorizované osoby“) přímo v obsahu stavebního zákona. Jak už bylo výše uvedeno, v obsahu § 43 Krajský úřad Královohradeckého kraje takové zmocnění nedohledal. Toto konstatování pak Krajský úřad Královohradeckého kraje vedl v patrnosti při posuzování skutečností, že obsah vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence) územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), konkrétně její příloha č. 7 část I. Obsah územního plánu odst. 2) písm. f) připouští, aby kromě standardního obsahu bylo jeho součástí i již zmíněné „vymezení architektonicky nebo urbanisticky významných staveb, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt“. Výsledkem posouzení obsahu předmětného ustanovení vyhlášky ze strany Krajského ´řadu Královohradeckého kraje pak bylo konstatování, že se nejedná o zákonnou povinnost, pokud se týká obsahu územního plánu, ale pouze o možnost, jak případně rozšířit obsah územního plánu, která však nemá oporu v zákoně. Krajský úřad Královohradeckého kraje je toho názoru, že situace kdy součástí opatření obecné povahy, jímž byl ve smyslu § 43 odst. 4 stavebního zákona vydán Zastupitelstvem obce územní plán, bude výše zmíněná regulace činnosti některých autorizovaných osob v řešeném území, ta však sama o sobě nemůže automaticky vést k tomu, že určitá skupina autorizovaných osob bude tak jen touto okolností přímo vyloučena z procesu zpracování dokumentace pro územní a stavební řízení podle stavebního zákona.
Zde je třeba uvést, že sama skutečnost, že nějaká otázka je předmětem řešení územního plánu, resp. obsahem opatření obecné povahy, neznamená, že takové řešení automaticky zbavuje správní orgán – stavební úřad v rámci konkrétního správního řízení povinnosti zabývat se jednak principy již zmíněných zákonů č. 1 a 2/1993 Sb., základními pravidly správního řádu a dále i obsahem stavebního zákona zejména jeho čl. II přechodných ustanovení bod 4. Ve zmíněném článku II., bod 4 stavebního zákona se výslovně stanoví, že část územně plánovací dokumentace, které podle zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti zák. č. 350/2012 Sb. nemohu být její součástí, se nepoužijí a při nejbližší aktualizaci nebo změně musí být z této dokumentace vypuštěny. Předmětnou úvahu ve vtahu k tomuto ustanovení stavebního zákona bude muset učinit z úřední povinnosti každý stavební úřad, např. v územním řízení, neboť se bude muset mimo jiného vypořádat s obsahem ustanovení § 43 odst. 5 téhož právního předpisu, podle kterého je územní plán závazný i pro rozhodování v území. Tato úvahu bude muset vždy splňovat požadavky § 68 odst. 3 správního řádu a bude přezkoumatelná v odvolacím řízení.
K celé problematice je nezbytné ještě ze strany Krajského úřadu Královohradeckého kraje poznamenat, že v současné době nemá k dispozici nástroj, který by umožňoval aktivně zabránit postupu volených orgánů samospráv obcí v tom směru, že v obsahu územního plánu, resp. Opatření obecné povahy o vydání územního plánu využijí možností nabízené již zmíněnou vyhláškou, konkrétně obsahu ustanovení přílohy č. 7 část I. odst. 2 písm. f). Krajský úřad Královohradeckého kraje může v této věci působit jen nepřímo prostřednictvím metodické činnosti vůči pořizovatelům územně plánovací dokumentace. Předmětné možnosti na základě Vašeho upozornění bezprostředně využije.
V souvislosti s tím dále Krajský úřad Královohradeckého kraje uvádí, že v dosavadní úřední činnosti na úseku územního řízení a stavebního řádu doposud nezaznamenal jediný případ, kdy by stavební úřad ve smyslu § 86 odst. 5 nebo § 110 odst. 4 stavebního zákona ve správním řízení rozhodl o žádosti stavebníka tak, že jej zamítá z důvodu, že dokumentace nebyla zpracována oprávněnou osobou a to s výslovným odkazem na obsah § 43 odst. 5 téhož právního předpisu, resp. Obsah územního plánu, který využije možnosti „regulace činnosti autorizovaných osob“ ve smyslu výše zmíněného ustanovení vyhlášky.
Z výše uvedeného tak vyplývá, že daná problematika se zatím odehrává v rovině teoretické, neboť k praktické aplikaci takovýchto ustanovení z obsahu územního plánu v praxi stavebních úřadů na území Královohradeckého kraje doposud nedošlo.
Krajský úřad proto ponechává stranou řešení dalších otázek spojených s problematikou obsahu územního plánu obce, který řeší, jak již bylo vpředu uvedeno, plochy a jejich funkční využití a nikoliv vymezení konkrétní stavby na konkrétním pozemku atd. U veřejně prospěšných staveb se opět jedná o využití ploch a koridorů pro ně v území formou souborného označení legislativní zkratky „veřejně prospěšná stavba“, která může být ve skutečnosti složena z celé řady jednotlivých staveb, což je však zcela mimo rozlišovací rámec územního plánu obce.
Lze tak shrnout, že Váš podnět využije Krajský úřad Královohradeckého kraje v rámci metodické činnosti vůči orgánům územního plánování a stavebním úřadům.
Věc: Problematika vymezování architektonických nebo urbanisticky významných staveb v územním plánu
Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor územního plánování (dále jen „ministerstvo“), obdrželo na vědomí „Sdělení k podání týkající se problematiky vymezování architektonických nebo urbanisticky významných staveb v územním plánu“, který vypracoval Krajský úřad Královohradeckého kraje dne 1. 10. 2013 pod č. j. 15359/UP2013/Ji-3 (dále též „sdělení KÚ“), které je evidováno na Ministerstvu pod č. j. MMR-32312/2013.
Ministerstvo jako ústřední správní úřad ve věcech územního plánování, příslušné podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, se neztotožňuje s některými právními závěry uvedenými ve sdělení KÚ. Z tohoto důvodu Ministerstvo reaguje na toto sdělení KÚ.
K této části sdělení KÚ Ministerstvo uvádí, že ustanovení § 43 odst. 6 stavebního zákona ve spojení s § 193 stavebního zákona zmocňuje Ministerstvo stanovit náležitosti obsahu územního plánu v prováděcím předpise. Náležitosti územního plánu nevychází jenom ze stavebního zákona, ale zohledňují také požadavky vyplývající z jiných zákonů, v tomto případě ze zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 360/1992 Sb.“), jak je ostatně patrné z poznámky pod čarou č. 6 v Příloze č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Příloha č. 7“). Podle ustanovení § 17 písm. d) zákona č. 360/1992 Sb. autorizovaný architekt je oprávněn v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace, podílet se na vypracování projektové dokumentace inženýrských staveb, vypracované inženýrem a to zejména v případě staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím příslušného orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné. Podle ustanovení § 18 písm. a) zákona č 360/1992 Sb. autorizovaný inženýr je oprávněn v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace, vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů) s výjimkou těch pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné.
Z výše uvedených ustanovení zákona č. 360/1992 Sb. vyplývá zákonnost ustanovení uvedeného v Příloze č. 7 bodě I. odst. 2 písmena f).
K této části sdělení KÚ Ministerstvo uvádí, že správní orgán nemá zákonné zmocnění posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem a rozhodovat o souladu právních předpisů s ústavními zákony. Toto zmocnění má podle čl. 87 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud. Podle čl. 95 Ústavy ČR „Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, „Správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „právní předpisy“)“.
K této části sdělení krajského úřadu Ministerstvo uvádí, že vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, byla v souladu s přijetím zákona č. 350/2012 Sb., kterým byl novelizován stavební zákon, novelizována vyhláškou č. 458/2012 Sb., tak, aby byla v souladu se stavebním zákonem účinným od 1. 1. 2013. Ustanovení uvedené v příloze č. 7 bodě I. odst. 2 písmena f) vyhlášky, které stanoví, že pokud je to účelné, textová část územního plánu dále obsahuje vymezení architektonicky nebo urbanisticky významných staveb, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt, je stále platné a účinné. Na toto ustanovení vyhlášky nelze vztahovat článek II., bod 4 zákona č. 350/2012 Sb.
Ministerstvo si je vědomo, že v rámci základní koncepce, urbanistické koncepce nebo koncepce veřejné infrastruktury nebo koncepce uspořádání krajiny, které jsou povinnou součástí územního plánu, může nastat situace, kdy je účelné vymezit architektonicky nebo urbanisticky významné stavby, pro které může vypracovat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt. Ministerstvo je toho názoru, že regulace výkonu povolání osobami autorizovanými podle zákona č. 360/1992 Sb., uvedena v Příloze č. 7 bodě I. odst. 2 písmena f) vyhlášky, je přiměřena a dává možnost projektantovi územního plánu v odůvodněných případech omezit okruh autorizovaných osob, které budou oprávněny vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace konkrétní stavby stanovené územním plánem. Nelze však akceptovat případy, kdy je uvedené ustanovení aplikováno plošně bez uvedení, kterých staveb se týká. Paradoxně by se vztahovalo i na stavby chodníků, elektrického vedení, kůlen apod.
Podle názoru Ministerstva je třeba tohoto institutu využívat v územních plánech a to v přiměřeném rozsahu, který nelze obecně stanovit. Ministerstvo na druhé straně nemůže akceptovat požadavek České komory architektů uveřejněný v článku „Uzemní plán v Hradci Králové“ ze dne 4. 11. 2013 na internetových stránkách Stavitel (http://stavitel.ihned.cz/?p₌G00000&article[from]₌60), že má být uvedené ustanovení vyhlášky změněno tak, že se mají významné stavby, pro které může zpracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt, stanovovat vždy, tedy i v případech, kdy to není účelné.
Je třeba, aby nadřízený orgán územního plánování, v rámci provádění výkonu státního dozoru ve věcech územního plánování a stavebního řádu, sledoval účelné využití tohoto institutu; v případě jeho neúčelného využití postupoval podle § 171 odst. 3 stavebního zákona.
Informace Legislativní komise ČKAIT:
Pro ty autorizované osoby, které se nemohly zúčastnit některého ze seminářů (15. 1. 2014 v Pardubicích v Domě hudby, Sukova 1260, 21. 1. 2014 ve Strakonicích v Městském kulturním středisku, Mírová 831, 23. 1. 2014 v Praze v Národním domě na Vinohradech, 28. 1. 2014 v Ostravě na krajském úřadu, 25. 3. 2014 v Brně na BVV - Rotunda, pavilon A) pořádaných MMR ČR a ČKA „Semináře pro projektanty a pořizovatele územních plánů” uvádíme odkaz, kde je možné prezentaci shlédnout:
http://www.uur.cz/default.asp?ID=4631
Za povšimnutí stojí následující text (citace z prezentace):
2.f) Vymezení architektonicky nebo urbanisticky významných staveb, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt
příloha č. 7, část I., odst. 2, písm. e) vyhlášky
- uvede se výčet staveb, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt
- mohou to být konkrétní stavby (např. most), konkrétní stavby na pozemcích v pohledově významné poloze (na horizontech, dominantní polohy, polohy v osových průhledech), stavby společensky významné, stavby, které budou mít vliv na vzhled významných veřejných prostranství apod.
- vymezení při přezkumu obstojí, jen když je velmi přesvědčivě zdůvodněno (v odůvodnění ÚP)
