Dvacet let od povodně potvrzuje význam autorizovaných osob
Před dvaceti lety druhý a třetí srpnový týden roku 2002 poznamenal život nejen 225 000 lidí, kteří museli být evakuováni. Dotkl se všech obyvatel České republiky. Povodeň tehdy vystavila účet za 75 miliard korun. A přinutila společnost přehodnotit povýšený přístup k přírodě: kompletně se změnily povodňové plány i tzv. krizový zákon.
„(...) zpětné vlna mezi Mží a Radbuzou zaplavila prostor v Sadech 5. května. Řeka si našla své původní koryto a suterén, pod nímž vedla, byl poškozený v takovém rozsahu, že bylo výhodnější dům odstranit,"vzpomíná na jeden z následků povodně v Plzni před dvaceti lety Ing. Václav Honzík – jeden ze zakládajících členů ČKAIT a stále aktivní a uznávaný odborník v oboru statika a dynamika staveb.
Před silou vody a její pamětí varuje také Ing. František Hladík, místopředseda představenstva ČKAIT, a autorizovaná osoba v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, který během povodní v roce 2002 jako ředitel závodu Horní Vltava Povodí Vltavy s.p. zasahoval v Jihočeském kraji: „Nelze spoléhat na rozum stavebníků, ale důsledně dodržovat a uplatňovat zákaz staveb v celých záplavových územích, nejen v jejich aktivních zónách. A tyto zásady přenést do územních plánů."
Optimističtější je pak Ing. Václav Jandáček, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb, který o povodni před dvaceti lety kromě jiného zachraňoval například cennou sbírku předmětů Národního technického muzea z karlínské Invalidovny v Praze. Veřejnost podle něho riziko povodní přestala trochu vnímat, ale jemný čich pojišťovacích matematiků je dnes daleko opatrnější než před povodněmi: „Samo stavění v záplavových oblastech není zcela vyloučeno, ale stavby a jejich vybavení musí být přizpůsobeno a zakalkulované riziko se musí promítnout do jejich podoby. Většinou to znamená větší náklady, vyrovnání se se stavem obětovaných prostor v nižších částech budovy a ztráty na obsahu těchto prostor."
