Opět pražské stavební předpisy, a co dál z pohledu odborníků ČKAIT

ČKAIT připravila setkání novinářů a odborníků nad problémem tzv. pražských stavebních předpisů - návrhu nařízení hlavního města Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze, text návrhu nařízení jako příloha k usnesení Rady HMP č. 2204 ze dne 15. 9. 2015)

dne 7. října 2015 v sídle ČKAIT,

aby pomohla vyřešit problém zejména technických požadavků na stavby v Praze.

Výše uvedený text návrhu nařízení byl narychlo a bez možnosti uplatnit připomínky v řádném termínu předané na IPR, schválen Radou HMP. Došlo k tomu, že bez jakéhokoliv zveřejněného smysluplného důvodu byly upraveny „ v tajnosti“ a obsahují chyby a nedostatky, na které je od roku 2014 opakovaně upozorňováno. Obsah návrhu předpisu opakuje většinu chyb nařízení č. 11/2014 hlavního města Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze, a které bylo z důvodu vadnosti pozastaveno Ministerstvem pro místní rozvoj,

Ing. Ladislav Bukovský uvádí hlavní negativní dopady předpisu i po jejich úpravě, schválené v srpnu 2015:

• Návrh nařízení řeší některé urbanistické vztahy, zavádí nejednoznačné regulativy určující prostorové limity staveb. Zavádí nová pravidla pro odstupy staveb od hranice pozemku, zavádí nejednoznačné výškové regulativy; nejednoznačnost požadavků vytváří podmínky pro možné korupční jednání stavebníků i dalších osob.
• Zavádí nejednoznačná pravidla pro vymezování veřejných prostranství a jejich kvalitativní standard. Podrobně se věnuje například uličním stromořadím nebo částečné regulaci reklamy, vše bez rozdílu, zda se jedná o centrum nebo periferii.
• Direktivně požaduje budování zahuštěného města, bez ohledu na potřeby obyvatel a lokality.
• Oproti vyhlášce č. 268/2009 Sb., která stanoví obecné technické požadavky v České republice, byly bez důvodu zrušeny či významně pozměněny definice, které jsou z hlediska plnění základních požadavků na stavby závažné - jedná se např. o definici pojmu stavba pro obchod, výrobu a skladování, odlišná je definice havarijní jímky atd.; došlo k bezdůvodnému snížení některých požadavků na bezpečnost a minimální kvalitativní standard staveb.
• Byly významně omezeny požadavky na vlastnosti stavebních konstrukcí oproti celostátně platným požadavkům, s výjimkou těch, které byly výslovně dodatečně požadovány Ministerstvem pro místní rozvoj.
• Byly zrušeny požadavky pro vybrané druhy staveb - na stavby pro obchod, výrobu a skladování, ubytování, školská a tělovýchovná zařízení, servisy a opravny motorových vozidel, čerpací stanice pohonných hmot.

Nařízení je zmatečné ve vztahu ke stavebnímu zákonu a jeho prováděcím předpisům. Nerespektuje pojmy definované stavebním zákonem, který provádí, a pojmy prováděcích předpisů stavebního zákona, které jsou vzájemně konzistentní. S některými pojmy a definicemi stavebního zákona přitom pracují další právní předpisy (např. rodinný dům), daňové, finanční, energetické aj.  Nařízení zavádí zbytečné pojmy, jako např. individuální bydlení, které nedefinuje.

Nařízení by mělo zachovat stejný přístup k technickým normám a používání odkazů na „normové hodnoty“ jako další stavební předpisy (vyhlášky č. 268/2009 Sb., 398/2009 Sb., 23/2008 Sb. a 104/1997 Sb.). Současný sjednocený odkaz na vybrané normové hodnoty v § 84 je zmatečný a nedostatečný a v praxi velmi složitě uplatnitelný.

Odkazy na normové hodnoty řeší mj. relativně operativní změny technických norem, které vyplývají z úprav normových požadavků v důsledku nových poznání a stavu techniky, a to i v návaznosti na evropské a mezinárodní normy. Některé požadavky řešené normovými hodnotami byly zcela zrušeny, např. požadavky na větrání, které by byly v Praze odlišné, ale to může vést k omezení bezpečnosti uživatelů staveb.

Zásadně nesouhlasíme s řešením technických požadavků podle určených norem. Tento postup je podle našeho názoru v neshodě s právním pořádkem; ze znění § 4a zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že takové normy jsou určeny pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, stavby však nejsou a nemohou být výrobkem. Vidíme vysoké riziko, že takový postup nemusí soudy akceptovat a následně mohou být uplatněny škody z nedostatků předpisu. Navíc tento postup je uživatelsky nepřívětivý a těžce v praxi uplatnitelný, neboť je vždy nutno prostudovat minulá čísla Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření (dále ÚNMZ) a prověřit aktuální stav. Navíc ÚNMZ neodpovídá za publikované normy či jejich části.

Nepřesné převzetí vybraných dílčích ustanovení českých technických norem vytržených z kontextu celého znění normy (jak věcných a technických, tak i terminologických ustanovení) do návrhu nařízení zakládá mnohé zásadní problémy - např. jsou uvedeny pouze autory zřejmě náhodně vybrané požadavky, nikoliv však postupy, jak tyto požadavky ověřit či změřit; nebyly vybrány požadavky zřejmě omezující ekonomickou efektivitu některých developerských projektů, bránící některým osobám v jejich „tvůrčím rozletu“.

Za zásadní považujeme, aby byl přístup k technickým normám a odkazy na normové hodnoty řešeny shodně ve všech prováděcích předpisech stavebního zákona.

Po podrobném rozboru lze konstatovat, že návrh nařízení ve znění schváleném Radou hl. m. Prahy dne 15. 9. 2015 omezuje i požadavky bezpečnost a kvalitativní vlastnosti staveb, zejména:

• § 32 Kapacita parkování a příloha č. 2 - Povinné počty parkovacích míst u novostaveb jsou zredukovány v porovnání s vyhláškou 26/1999 Sb., to znamená, že dojde k zvýšenému využívání veřejných prostranství k parkování se všemi důsledky pro průjezdnost ulic (HZS) a povede ke snížení čistoty ulic a zvýšení ekologické zátěže území (kroužící auta, hledající místo k zaparkování);
• § 44 odst. 1 – snížení světlé výšky obytných místností až na 2,4 m v kombinaci s omezeným požadavkem na větrání vytváří riziko rozvoje plísní a významně zhoršuje kvalitu vnitřního prostředí staveb a hygienické podmínky;
• § 44 odst. 3 – užívá nejednoznačně definovaný termín podkrovní podlaží (viz § 2 písm. o) bod 4.), chybí však zcela požadavek na výšku podkrovních místností;
• § 45 č. l. 1 termín „se dbá na proslunění“ neobsahuje jakýkoliv požadavek; požadavek na proslunění navrhovaných min. 80 % bytů znamená, že u 20 % bytů, v takových bytech je přípustné ignorovat požadavky na přístup přímého slunečního záření do bytů. To znamená významné snížení přístupu denního světla do bytů, a to jak v centru, kde by to bylo v některých případech ještě pochopitelné, ale i na periferii, kde není k tomuto omezení jakýkoliv důvod;
• § 45 č. l. 7 bezdůvodný požadavek na součet ploch okenních otvorů - řádné denní osvětlení lze zajistit i menšími okny (záleží na velikosti místnosti, tloušťce stěny, podílu neprůsvitných konstrukcí v okně, vnějším stínění atd.). Samotná velikost okna osvětlení negarantuje a ani k tomu není nezbytnou podmínkou. Požadavek je nadbytečný.
• § 46 odst. 1) - požadavek na větrání obytných a pobytových místností je nedostatečný, nižší než ve vyhlášce č. 268/2009 Sb.;
• § 56 schodiště - požadavky jsou zcela odchylné od požadavků vyhlášky č. 268/52009 Sb. ve znění pozdějších předpisů s tím, že jsou omezeny nejen bezpečnostní požadavky, ale i funkční požadavky, např. minimální šířka stupňů;
• § 64 ochrana před bleskem je definována natolik obecně, že ji bude nutno zřídit ve všech domech, i tam, kde to není nezbytné. Chybí požadavky na výpočet řízení rizika a na zřízení základového zemniče;
• § 65 ochrana před povodněmi a přívalovým deštěm - podle návrhu je v aktivní zóně záplavových území možno realizovat novou bytovou výstavbu, což je v zásadním rozporu s povinností vytvořit pro občany takové podmínky, aby nebyli ohroženi ani na zdraví, ani na majetku. Ustanovení je rovněž v rozporu požadavky § 67 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
• Návrh neobsahuje specifické požadavky pro stavby pro obchod, ubytovací zařízení, pro skladování, garáže, servisy a opravny motorových vozidel, stavby školských a tělovýchovných zařízení, neobsahují dostatečné požadavky na konstrukce a jejich funkční detaily, např. i na výplně otvorů.
• Chybí požadavek na výšku podlahy obytných místností nad terénem v okolí domu a na výšku podlahy nad hladinou podzemní vody, a to ani odkazem na určené nomy. Nerespektování této zásady je podle dlouholetých zkušeností jednou z hlavních příčin pronikání vlhkosti do chráněných konstrukcí podlah v takových bytech.
• Na rozdíl od celostátní vyhlášky č. 268/2006 Sb., chybí povinnost denního osvětlení prostoru hlavního domovního schodiště bytového domu.

Návrh nařízení dále omezují požadavky na parkování v domech a na pozemcích staveb, a to i na periferii; požadavky na parkování vycházejí z účelově vymyšlené a nekorektně specifikované hrubé podlažní plochy, která není v korelaci s počtem uživatelů ani s počtem např. bytových jednotek, tedy není v jednoznačné korelaci s nezbytnými parkovacími prostory. Požadavek však přináší významné úspory developerům.

Návrh nereflektuje komplexní požadavky na úspory energie a energetickou efektivitu staveb, a to zejména u staveb financovaných z městského a státního rozpočtu.

V současné době předložený návrh nařízení byl zcela nedostatečně upraven, v současné navržené podobě vytváří bariéry v podnikání, přinese značné komplikace projektantům a stavbyvedoucím v důsledku nekompatibility se stavebními a dalšími právními předpisy zejména z hlediska jejich odpovědnosti za stavby. Mnohá ustanovení omezují zejména bezpečnostní a kvalitativní standardy staveb, mohou přinést velké úspory  developerům, poškodí však občany jako spotřebitele, ale i město Prahu jako významného investora.

Došlo k bezdůvodnému snížení či k úplnému zrušení některých požadavků na konstrukce, na bezpečnost a kvalitní standard. Nový občanský zákoník staví z hlediska odpovědnosti výše odborníka než zákazníka jako spotřebitele (a spotřebitelem, v právním významu tohoto slova, je nepodnikající fyzická osoba, tedy v daném případě stavebník, resp. vlastník rodinného domu nebo bytové jednotky).

Návrh obsahuje řadu nejednoznačných ustanovení, která povedou k nejednoznačným výkladům - jedná se zejména o použití pojmů přiměřeně, obvykle či zpravidla.

Vzhledem ke skutečnosti, že odpovědné osoby v administrativě a ve vedení města Prahy nejsou schopny zajistit smysluplný předpis, který řeší technické požadavky na stavby, navrhujeme:

• Akceptovat návrh MMR – změnu stavebního zákona, kterou nebude mít hl. m. Praha právo vydávat vlastní požadavky na využití území a obecné technické požadavky v hlavním městě Praze.
• V Praze je nutno respektovat základní technické požadavky na stavby platné v celé ČR, jako požadavky ochrany veřejného zájmu, v lokálních předpisech či výjimkách řešit nezbytné výjimky v návaznosti na umístění stavby v památkové zóně či na sídlišti či periferii Prahy, v případech pokud je to nezbytné.
• Stanovit podmínky pro úspory tepla a energie z hlediska udržitelnosti města – vytvoření nároků a předpokladů pro vznik SmartCity, chytrého města, s komplexním a optimalizovaným přístupem k urbánnímu i architektonicky řešenému prostoru, inženýrské i stavební infrastruktuře, která preferuje optimalizaci v oblasti stavebně konstrukční, včetně maximálního využití místně dostupných obnovitelných zdrojů energie.
• Bylo zcela opomenuto řešení podmínek sociálního bydlení a dočasné sociální ubytování, kde asi nebude možno či nutno splnit všechny obecné požadavky.

V mnohém se opakuje; je to dáno tím, že při přípravě návrhu nařízení nebyly opakovaně vzaty v úvahu připomínky ČKAIT, ale i dalších připomínkujících orgánů a osob.

Ing. Ladislav Bukovský, předseda Oblastní kanceláře ČKAIT Praha, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby a zkoušení a diagnostiku staveb, znalec v oborech stavebnictví, projektování a technické obory různé, lbukovsky@ckait.cz

Fotogalerie