Matador betonových mostů, inženýr Jan Vítek, slaví 100. narozeniny

Jeho nejviditelnější realizací je Nuselský most v Praze, který v roce 2023 oslavil 50. výročí provozu. Přínos Ing. Jana Vítka, DrSc., pro české stavebnictví a celkově kvalitu života v České republice je však daleko větší. Přesněji z povahy jeho celoživotního zaměření na mostní konstrukce – vyšší. Tento matador betonového stavitelství, díky němuž se rozšířily techniky předpjatého betonu, posuvného bednění nebo prefabrikovaných nosníků, slaví v těchto dnech 100. narozeniny. Dožívá se jich ve vynikající intelektuální kondici, studuje barokní architekturu a sleduje nejnovější trendy ve stavebnictví.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), které je jubilant čestným členem od roku 2018, se připojuje ke gratulacím bezmála tří generací stavebních inženýrů, jejichž profesi Ing. Vítek ovlivnil. „Výmluvné je, že většina mostů, pod nimiž je inženýr Vítek podepsán nebo spolupodepsán, je v provozu již desítky let a vyhovuje i současným požadavkům na dopravu. Je jednou z nejvýznamnějších osobností českého stavebnictví a inspirací pro další generace stavařů a studentů technických oborů,“ konstatuje Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT.

Ing. Vítek nadále vstupuje i do veřejné debaty, zvláště, pokud se týká jeho celoživotního poslání, mostů: „Postavil bych tam most nový, moderní, s větším rozpětím, aby odpovídal okolní hezké výstavbě. Podle mých poznatků to tak v zahraničí dělají všude,“ říká na okraj diskuse kolem Libeňského mostu. Obdobný názor má na osud železničního přemostění Vltavy mezi Výtoní a Smíchovem: „Ten vítězný soutěžní návrh se mi velmi líbí a vyjadřuje soudobou úroveň stavby mostů. Současný, přes 120 let starý most, obyčejné konstrukce, jakých bylo více, už má své za sebou. Obnovovat staré běžné a nevhodné konstrukce není ekonomické a snad to ani nemá smysl. Je to podobné tomu, jako byste se chtěli léčit stejně jako před sto lety.“ Věcný, nesentimentální přístup otevřený inovacím v navrhování i výstavbě mostních konstrukcí si udržuje i díky svým synům: dva z nich pokračují v rodové linii a jsou mezinárodně oceňovanými experty na mosty a inženýrské konstrukce, třetí je uznávaným lékařem.

Svou první odbornou publikaci nazvanou Historie předpjatého betonu vydal v roce 2016, rok po svých 90. narozeninách. Opírat se mohl o své letité zkušenosti a realizace. Byl to právě Ing. Jan Vítek, DrSc., kdo navázal na práci svých pedagogů z pražské ČVUT z konce 40. let minulého století a zasadil se o rozšíření této technologie. Společně s Ing. Sůrou navrhl před 70 lety první velký most s tímto progresivním řešením, a to dodnes fungující most Pavla Wonky v Pardubicích. Projektování a výstavba zabraly pět let. Šlo přitom o obtížný úkol, neboť 170 metrů dlouhý most měl vysokou šikmost, musel být štíhlý a přitom nepříliš vysoký kvůli pohybu lodí.

Ing. Vítek měl na starosti výpočty statiky. „Ten most byl náročný. Byl to první most předpjaté spojité konstrukce. Zabralo mi to zhruba tři až čtyři měsíce. Dále bylo nutno vše ručně nakreslit. Normy pro předpjatý beton ještě nebyly. Na výpočet jsme měli jen logaritmické pravítko a jednoduchou sčítačku,“ vzpomíná spoluautor.

Během projektování pardubického mostu se v týmu poprvé spojil s Ing. Sůrou – a společnou úspěšnou spolupráci zúročili o několik let později, kdy díky souhře okolností byl jejich návrh z roku 1960 vybrán pro zhotovení Nuselského mostu. Dokončen byl v roce 1973 a tehdy byl největší českou stavbou z předpjatého betonu. Rámová konstrukce z předpjatého betonu o pěti polích má celkovou délku 485 metrů.

Profesní zápal a, jak sám vzpomíná, snahu něco dokázat, dokládá i to, že v té době pracoval souběžně na řadě dalších stavbách mostů. K nejvýznamnějším patří bezesporu dvojí přemostění Vltavy a Otavy u Zvíkova, což jsou první velké mosty vysoké 70 m nad hladinou, u nichž se použila metoda betonování letmo pomocí posuvného bednění. Jednalo se o nový patent, který na konci padesátých let vymyslel právě Ing. Vítek. Díky tomuto řešení následně byly v tehdejším Československu i v zahraničí realizovány desítky dalších mostních objektů.

Při betonáži letmo se dodnes využívají tzv. bridge buildery, lehké vozíky pohybující se ve značné výšce. Šlo o další z celkem 22 patentových osvědčení Ing. Vítka. K dalším, dodnes používaným patentům patří nový způsob provádění zatěžovacích zkoušek při průhybech nosné konstrukce – prostřednictvím geodetického měření nivelace.

K dalším významným stavbám mostních tělese Ing. Vítka patří ty v Želnavě nebo Neznášově. Výjimečný byl i 1100 metrů dlouhý most v Bílině postavený z prefabrikovaných nosníků. Předem předpjaté nosníky délky 30 metrů jsou charakteristické pro most na dálnici D10 o délce 450 metrů.

Spolupracoval s ČVUT, působil jako expert při řešení pražského komunikačního systému, jako soudní znalec, technický poradce a organizátor soutěží. Byl členem mezinárodních odborných společností pro beton a mosty. Vedle zmíněné publikace Historie předpjatého betonu vydal v uplynulém desetiletí další dvě ceněné knihy - Světové mosty, od antiky po současnost a Mosty v ČR.

Pro více informací kontaktujte:

     Ing. Markéta Kohoutová

           vedoucí Tiskového oddělení ČKAIT

           tel.: 227 090 227, 773 222 338, zpravy@ckait.cz, mkohoutova@ckait.cz

      Jiří Hlinka

            Externí komunikace

            tel.: 602 226 913, jhlinka@ckait.cz