Novela stavebního zákona (sněmovní tisk 67)

Jako zástupkyně tisíců autorizovaných osob dlouhodobě voláte po stabilitě a odborné diskuzi, která však u této novely podle vašich slov chybí. Jaký dopad bude mít nové legislativní nastavení na podobu našich měst a vesnic z pohledu kvality a bezpečnosti staveb? Hrozí podle vás, že se v důsledku tlaku na rychlost a absenci jasných pravidel pro výjimky začne v českých obcích stavět na úkor veřejného zájmu a urbanistických hodnot?

Pro argumenty, co je špatně na novém stavebním zákonu, jeho dosavadních dvanácti novelách a připravovaném komplexním pozměňovacím návrhu, není vymezený prostor SMSky dostatečný. Inverzně by stačil jen na zdrženlivý výčet několika málo bodů, které považujeme pro české stavebnictví za přínosné. Soustředím se proto na připomínky a komentáře, jež se podle mého dotýkají i Sdružení místních samospráv České republiky.

Předně, a to opakujeme od roku 2018, kdy se začalo s rozkladem stavebního práva, změny vznikají bez aktivní účasti odborné veřejnosti. Tedy nás, autorizovaných osob, pro které jsou stavební zákon a související předpisy včetně prováděcích vyhlášek určující pro zodpovědný výkon profese. Pokud jsme byli „připuštěni“, pak obvykle jen pro forma – ve finálních výstupech se naše komentáře a protinávrhy opřené o každodenní zkušenosti a zároveň obranu veřejného zájmu danou zákonem, neobjevily.

Nepřekvapí proto, že aktuálně projednávaný komplexní pozměňovací návrh nového stavebního zákona má přídomek developerský. Nevíme, kdo návrh připravil. Ale je zcela zjevné, že jeho cílem je co nejrychlejší realizace tzv. staveb hromadného bydlení, tedy bytových objektů na 10 000 čtverečních metrů. Kdekoliv to bude možné.

To, že zákon neřeší otázku, zda budou takové nové byty dostupné, nepřekvapí. Jde o statistiku počtu povolených a dokončených bytů, nikoliv o jejich cenu. Anebo jinak: navrhovaná právní úprava rozvijící x-krát překonaný mýtus, že čím více bytů se bude stavět, tím bude konečná cena nižší. Nebude – mimo jiné proto, že čím více poptávek, tím větší bude při omezených kapacitách stavebních dodavatelů a materiálu tlak na růst cen. Tržní hospodářství v praxi.

Předkladatelé z řad zástupců vládní koalice staví do popředí komplexního pozměňovacího návrhu ekonomické přiměřenosti, respektive upřednostňuje ekonomické aspekty nad závazné požadavky na výstavbu. Pro stavební úřady je to právně neuchopitelný termín a je tím zdůvodnitelné jakékoli uživatelsky problematické řešení.

Právní úprava požadavků na výstavbu v právních předpisech patří k základním dokumentům při posuzování projektové dokumentace a dosažení požadované úrovně bezpečnostních, hygienických a dalších stanovených požadavků veřejného zájmu jak pro státní, tak pro soukromou sféru působící v oblasti přípravy, realizace a užívání staveb. Tyto požadavky řeší pouze požadovanou technickou a funkční kvalitu stavby, nikoliv ekonomickou výhodnost.

Mimo jiné to platí i pro černé stavby. Ve výsledku může přijetí a aplikace návrhu v jeho nynějším znění de facto znamenat, že pokud bude odstranění této stavby pro povinného ekonomicky nepřiměřené, stavba se odstraňovat nemusí. Opravdu chceme jít cestou podpory „černostavebníků“ oproti těm, kteří řádně žádají o povolení záměru a stavbu provedou až po právní moci povolení, jak stavební zákon předvídá? Takovýto návrh je zcela nepřijatelný, neboť by deklaroval, že dodržování stavební kázně je vlastně jen prázdnou frází.

Mimochodem, ruku v ruce s důrazem pouze na ekonomiku (developera) je podle návrhu umožněno, aby se stavební úřad při posouzení záměru odchýlil od územně plánovací dokumentace. Postačí, když k takové odchylce bude mít stavebník souhlas zastupitelstva města či obce a případně vlastníka, pokud by se stavba realizovala na cizím pozemku.

Občané města či obce už nebudou mít možnost zúčastnit se projednání této změny a vznášet proti tomu svoje výhrady, o takovém odchýlení se dokonce nemusí dozvědět ani samotný zpracovatel územně plánovací dokumentace (autorizovaná osoba). Zákon sice stanoví, že odchýlení bude možné pouze tehdy, pokud se to nedotkne jiných osob, ale to je pojem formulovaný velmi obecně, takže prakticky to opravdu snadno může vést ke zneužívání těchto situací.

Pokud k uvedeným výtkám přidáme paralelně vedený boj proti požadavkům na (bytovou) výstavbu a obecně normám, jež doporučují kvalitu vystavěného prostředí, pro budoucí obyvatele, nájemce i vlastníky bytů či domů se nerýsují pozitivní perspektivy. Nemluvě o značném riziku narušení sousedských vztahů a rezignaci na veřejný zájem. A vlastně i veřejný prostor.