Po někom potopa, po nás uklizeno

Cílem přednášky je srovnání opuštěných továren, nevyužívaných zemědělských statků a opuštěných vojenských areálů a kasáren s rekultivovanými plochami po těžbě surovin, které našly nové využití. Autoři dále uvádějí, že na základě dlouhodobých zkušeností s rekultivační činností lze vytvořit plněhodnotnou funkční krajinu, která po následné realizaci revitalizačních a resocializačních záměrů odpovídá potřebám lidí v 21. století. Na několika příkladech fotografií tzv. „dvojčat“ (fotografie poskytl archiv Oblastního muzea v Mostě) je uvedena ukázka krajiny při těžbě a současný stav, který plně vystihuje rozvoj krajiny po těžební činnosti.

V další části autoři upozorňují na skutečnost, že doposud existovala v plánování následných kroků po ukončení těžby určitá koordinace či shoda, která vycházela z „Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji“. Dle autorů by se mělo dbát i do budoucna na této koordinaci v celé oblasti Mostecké pánve, a tím co nejvíce eliminovat vznik neperspektivních oblastí či podnikatelských záměrů. V samotném závěru přednášky autoři citují autorku příspěvku „Proměny české post-krajiny – Kamilu Svobodovou“, která ve svém článku upozorňuje na obrovský potenciál rekultivované krajiny a ve výsledku může být tato krajina v řadě ohledů bohatší než krajina před těžbou. Navíc, pokud bude pocit sounáležitosti místních obyvatel s rekultivovanou krajinou posilován již při její tvorbě, může být výsledná krajina pro obyvatele dokonce hodnotnější.